Čirůvka májovka (Calocybe gambosa)

Hlavní sezona připadá na období od dubna do června. Přesný začátek i konec se ale každý rok posouvá podle počasí — plodnice vyrážejí zhruba 5–10 dní po vydatném dešti, když teploty neklesnou pod 10 °C.

Roste saprofyticky v trávě. Typická stanoviště jsou okraje lesů, křovinaté meze, staré sady, pastviny, louky, parky, zarostlé zahrady, aleje a travnaté lesní světliny. Vyhovují jí vápnité a živné půdy a teplejší polohy — nejhojnější je v nížinách a pahorkatinách, ve vyšších polohách chybí nebo je vzácná. Roste často v obloucích, řadách a plných čarodějných kruzích. Kruh bývá v trávě vidět i mimo sezonu jako pás tmavší nebo naopak vyschlejší trávy, takže si místa můžeš najít dopředu a na jaře se na ně jen vrátit. Sezona je krátká a hlavně jarní: začíná koncem dubna, vrcholí v květnu — odtud jméno — a končí zpravidla během června. V chladných letech se posouvá o dva až tři týdny. Vlhký a teplý duben sezonu odstartuje dřív a udělá ji bohatší. Po vydatném jarním dešti vyraz zhruba za pět až deset dní. Májovka roste pomaleji než letní houby a plodnice vydrží v dobrém stavu i týden.

V našem atlasu je čirůvka májovka vedená jako jedlá. Májovka je vynikající jedlá houba a pro mnoho houbařů první sběr roku. Dužnina je pevná, při vaření se nerozpadá a drží tvar. Chuť je výrazně houbová, moučný tón se tepelnou úpravou zmírní, ale nezmizí úplně — kdo ho nemá rád, měl by houbu kombinovat s cibulí, česnekem a tučnějším základem. Hodí se na pánev, do omelet a míchaných vajec, do jarních polévek, na smetanové omáčky k masu i k těstovinám a jako náplň. Mladé pevné plodnice jsou jednoznačně nejlepší, staré změknou a moučná vůně u nich zesílí do nepříjemna. Vzhledem k tomu, že roste v trávě, bývá zanesená pískem a zeminou. Bázi třeně seřízni hned v terénu, klobouk otři vlhkým hadříkem nebo kartáčkem a lupeny prohlédni proti světlu — usazuje se v nich prach. Májovka je poměrně málo červivá, protože roste brzy na jaře, kdy hmyzu ještě není tolik. Přesto plodnice na místě rozřízni; větší kusy dokážou být napadené odspodu. Pravidlo pro sběr: jestli si nejsi jistý vůní i barvou lupenů zároveň, houbu nech být. Jarní bílá houba v trávě je jedna z mála situací, kdy je záměna opravdu pravděpodobná.

Závojenka jarní (Entoloma vernum) — jedovatá a roste ve stejnou dobu na podobných místech, takže je to nejnebezpečnější záměna sezony. Je celkově drobnější a štíhlejší, klobouk má šedohnědý až tmavě hnědý, kuželovitě vyklenutý, často s hrbolkem, třeň tenký a vláknitý. Rozhodující je barva lupenů u zralých plodnic a výtrusný prach: závojenky mají lupeny zprvu bělavé, ale s dozráváním růžovějí do masově růžové, a výtrusný prach je růžový. Májovka má lupeny bílé až krémové a otisk bílý. Otravy závojenkami probíhají jako prudké zažívací potíže se zvracením a průjmem. Závojenka olovová (Entoloma sinuatum) — jedovatá, silné a vleklé zažívací otravy. Je mohutná (klobouk 5–18 cm), šedavá až olovově okrová, masitá a moučně voní, takže se májovce podobá velikostí i vůní. Platí stejné pravidlo: lupeny u zralé plodnice růžovějí, výtrusný prach je růžový. Její hlavní sezona je ale pozdější, od léta do podzimu, takže v květnu je pravděpodobnost menší — nikoli však nulová. Strmělka odbarvená a strmělka bělovlnná (Clitocybe rivulosa, C. dealbata) — nebezpečné, obsahují muskarin. Rostou v trávě na loukách, trávnících a v parcích, často v kruzích a často ve stejnou dobu. Jsou výrazně menší (klobouk 2–5 cm), tenké, bílé až bělošedé, s kloboukem brzy plochým až prohloubeným a hlavně s lupeny sbíhavými po třeni. Májovka má lupeny u třeně vykrojené, nikdy sbíhavé, a je mnohem masitější. Otrava muskarinem nastupuje rychle, do půl hodiny, a projevuje se pocením, sliněním, slzením, zúženými zorničkami, zvracením a zpomalením tepu. Vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc. Vláknice (rod Inocybe) — několik druhů obsahuje muskarin, některé rostou už na jaře. Klobouk mají hnědý, kuželovitý a nápadně radiálně vláknitý až rozpraskaný, lupeny s věkem hnědnou a výtrusný prach je hnědý. Čirůvka bílá (Tricholoma album) — nejedlá až lehce jedovatá. Je celá bílá, ale roste na podzim v lese pod listnáči, má štíhlejší třeň a nepříjemný zatuchlý pach, nikoli moučně okurkovou vůni. Žampiony — jedlé, na jaře vzácnější. Lupeny mají u mladých plodnic růžové a později čokoládově hnědé až černé, výtrusný prach tmavě hnědý, a na třeni prsten. Májovka prsten nemá. Muchomůrka jarní (Amanita verna) — smrtelně jedovatá, celá bílá. Roste v lese, ne v trávě, a na rozdíl od májovky má na třeni prsten a na bázi blanitou pochvu. Proto plodnici vždycky vyviklej celou i s bází a podívej se, z čeho vyrůstá.