Galerie
Popis
Helmovka císařská je drobná houba podzimního listnatého opadu. Klobouk měří 2–6 cm. Zprvu je zvoncovitý až kuželovitý, později se rozkládá do plochého klobouku s nízkým tupým hrbolem uprostřed. Barva je bledě růžová až narůžověle liláková, ve středu tmavší, k okraji bledne; za sucha vybledne do skoro bělavé, protože klobouk je hygrofánní a mění barvu podle vlhkosti. Okraj je zřetelně radiálně rýhovaný, u starších plodnic až prosvítavý.
Lupeny jsou bělavé až bledě růžové, řídké, poměrně široké, přirostlé se zoubkem sbíhajícím na třeň.
Třeň je 4–10 cm vysoký a jen 0,3–0,8 cm silný, válcovitý, dutý a velmi křehký — při ohnutí praskne. Je bělavý až narůžovělý, hladký, na bázi bíle plstnatý.
Dužnina je tenká, vodnatá, bez barevných změn. Vůně je silně ředkvičková a je to spolu s růžovou barvou nejnápadnější znak druhu. Výtrusný prach je bílý.
Kde roste
Vyhledává vlhčí, živnější půdy. V Česku je hojná od pahorkatin do hor, hlavně v bučinách. Roste ve skupinách a často jich stojí v opadu desítky.
Sezona je podzimní: od srpna, hlavně ale září až listopad. Vydrží dlouho do podzimu a mrazíky jí nevadí. Po dešti se objevuje rychle, do tří až pěti dnů.
Kdy roste
Hlavní sezona: červenec – listopad. Plodnice začínají vyrážet typicky v července a jsou k vidění do listopadu. Skutečný start a konec sezony se posouvá podle počasí — sleduj naši aktuální předpověď.
Záměny
Lakovka ametystová (Laccaria amethystina) — jedlá, ale zaměnitelná. Je celá sytě fialová, včetně lupenů a třeně, ve stáří vybledá do bělavé. Lupeny má tlusté, řídké, voskovité, třeň vláknitý a houževnatý, ne křehce dutý, a ředkvičkovou vůni nemá. Lakovka bývá menší, s kloboukem 2–5 cm.
Ostatní helmovky (rod Mycena) — v podzimním opadu jich rostou desítky druhů, řada z nich se bez mikroskopu nerozliší a mezi nimi jsou i druhy s toxickými látkami. Rod jako celek se ke sběru nehodí: plodnice jsou drobné, vodnaté a bez chuti, kuchyňsky bezcenné, a riziko chyby je vysoké.
Drobné vláknice (rod Inocybe) — mezi nimi jsou prudce jedovaté druhy s vysokým obsahem muskarinu, které rostou ve stejném prostředí. Poznáš je podle hnědého výtrusného prachu a hnědnoucích lupenů; helmovka má výtrusný prach bílý.
Praktické pravidlo: drobné lupenaté houby s kloboukem do 5 cm nesbírej vůbec. Kuchyňsky nezískáš nic a rizikových druhů je mezi nimi mnoho.
Jak Helmovka císařská poznat krok za krokem
2. Zkontroluj barvu klobouku a okraj. Bledě růžové až narůžověle lilákové zbarvení, okraj zřetelně radiálně rýhovaný.
3. Ohni třeň. Musí být tenký, dutý a křehce prasknout. Vláknitý houževnatý třeň znamená jiný rod, například lakovku.
4. Přivoň k rozlomené plodnici. Silná ředkvičková vůně je pro druh typická.
5. Udělej výtrusný otisk na tmavý papír. Musí být bílý. Hnědý otisk znamená vláknici nebo jinou hnědovýtrusou houbu.
6. Nech houbu být. Určení slouží k vyloučení z košíku, ne ke sběru.
Srovnání s podobným druhem
| Znak | Helmovka císařská | Lakovka ametystová |
|---|---|---|
| Barva | bledě růžová až liláková | sytě fialová celá, i lupeny a třeň |
| Lupeny | tenké, bělavě růžové | tlusté, voskovité, fialové |
| Třeň | tenký, dutý, křehce praská | vláknitý, houževnatý, ohebný |
| Vůně | silně ředkvičková | nevýrazná |
| Okraj klobouku | zřetelně rýhovaný | slabě rýhovaný nebo hladký |
| Jedlost | nejedlá, uvádí se muskarin | jedlá |
Jedlost a kulinární využití
Muskarin působí na parasympatický nervový systém. Příznaky nastupují rychle, obvykle do 15 minut až dvou hodin: silné pocení, slinění, slzení, zúžené zornice, zpomalený tep, křeče v břiše, zvracení a průjem. U zdravého dospělého po malém množství jde obvykle o nepříjemný, ale ne život ohrožující stav; u dětí, starších lidí a lidí se srdečním onemocněním může být průběh vážný.
Tepelná úprava muskarin nezničí spolehlivě, takže vaření problém neřeší.
Při podezření na otravu vyhledej lékaře a řekni, o jakou houbu jde. Uschovej zbytky houby, usnadní to určení. Na muskarinové otravy existuje účinné antidotum, které podává lékař.
Toxikologické informační středisko Praha, nepřetržitě: 224 919 293 a 224 915 402.
Ani kdyby druh jedovatý nebyl, ke sběru se nehodí: klobouk je tenký, dužnina vodnatá a chuť žádná.
Sušení, mražení a uchování
Pokud ti helmovka omylem skončí v košíku mezi jinými houbami, vyhoď ji a zbytek sběru překontroluj kus po kuse. Drobné houby se v košíku snadno rozdrolí a zamíchají mezi ostatní.
Jak Helmovka císařská najít
Roste ve skupinách, takže když uvidíš v listí několik drobných růžových kloboučků pohromadě, s velkou pravděpodobností jde právě o helmovky.
Lidové názvy
Časté dotazy — Helmovka císařská
Kdy roste helmovka císařská?
Hlavní sezona připadá na období od července do listopadu. Přesný začátek i konec se ale každý rok posouvá podle počasí — plodnice vyrážejí zhruba 5–10 dní po vydatném dešti, když teploty neklesnou pod 10 °C.
Kde roste helmovka císařská?
Roste v listnatých a smíšených lesích, nejčastěji pod buky, méně často pod duby a habry. Žije jako rozkladač v opadu, netvoří mykorhizu, takže ho najdeš přímo v listí, ne u pat stromů. Vyhledává vlhčí, živnější půdy. V Česku je hojná od pahorkatin do hor, hlavně v bučinách. Roste ve skupinách a často jich stojí v opadu desítky. Sezona je podzimní: od srpna, hlavně ale září až listopad. Vydrží dlouho do podzimu a mrazíky jí nevadí. Po dešti se objevuje rychle, do tří až pěti dnů.
Je helmovka císařská jedlá?
V našem atlasu je helmovka císařská vedená jako nejedlá. Helmovka císařská je nejedlá. Část literatury ji uvádí jako mírně jedovatou kvůli obsahu muskarinu. Muskarin působí na parasympatický nervový systém. Příznaky nastupují rychle, obvykle do 15 minut až dvou hodin: silné pocení, slinění, slzení, zúžené zornice, zpomalený tep, křeče v břiše, zvracení a průjem. U zdravého dospělého po malém množství jde obvykle o nepříjemný, ale ne život ohrožující stav; u dětí, starších lidí a lidí se srdečním onemocněním může být průběh vážný. Tepelná úprava muskarin nezničí spolehlivě, takže vaření problém neřeší. Při podezření na otravu vyhledej lékaře a řekni, o jakou houbu jde. Uschovej zbytky houby, usnadní to určení. Na muskarinové otravy existuje účinné antidotum, které podává lékař. Toxikologické informační středisko Praha, nepřetržitě: 224 919 293 a 224 915 402. Ani kdyby druh jedovatý nebyl, ke sběru se nehodí: klobouk je tenký, dužnina vodnatá a chuť žádná.
S čím si lze splést helmovku císařskou?
Helmovka ředkvičková (Mycena pura) — nejbližší příbuzný, rovněž nejedlý až jedovatý se stejným obsahem muskarinu. Liší se barvou: bývá lilákově fialová, nachová nebo šedofialová, ne růžová. Ředkvičkovou vůni má také. Prakticky se považují za dvojici, kterou lze zaměnit — a na tom nezáleží, protože ani jednu nesbíráš. Lakovka ametystová (Laccaria amethystina) — jedlá, ale zaměnitelná. Je celá sytě fialová, včetně lupenů a třeně, ve stáří vybledá do bělavé. Lupeny má tlusté, řídké, voskovité, třeň vláknitý a houževnatý, ne křehce dutý, a ředkvičkovou vůni nemá. Lakovka bývá menší, s kloboukem 2–5 cm. Ostatní helmovky (rod Mycena) — v podzimním opadu jich rostou desítky druhů, řada z nich se bez mikroskopu nerozliší a mezi nimi jsou i druhy s toxickými látkami. Rod jako celek se ke sběru nehodí: plodnice jsou drobné, vodnaté a bez chuti, kuchyňsky bezcenné, a riziko chyby je vysoké. Drobné vláknice (rod Inocybe) — mezi nimi jsou prudce jedovaté druhy s vysokým obsahem muskarinu, které rostou ve stejném prostředí. Poznáš je podle hnědého výtrusného prachu a hnědnoucích lupenů; helmovka má výtrusný prach bílý. Praktické pravidlo: drobné lupenaté houby s kloboukem do 5 cm nesbírej vůbec. Kuchyňsky nezískáš nic a rizikových druhů je mezi nimi mnoho.
Popisy v atlasu vycházejí z dostupné literatury a průběžně je zpřesňujeme. Slouží jako vodítko, ne jako záruka správného určení — u hub platí bez výjimky, že co bezpečně nepoznáš, to nesbírej a nejez. Při podezření na otravu volej Toxikologické informační středisko Praha, 224 919 293 (nepřetržitě).