Galerie
Popis
Helmovka olivová je drobná houba listnatého opadu, nápadná jen zblízka. Klobouk měří 2–5 cm, výjimečně 6 cm. Zprvu je zvoncovitý až kuželovitý, později klenutý a nakonec téměř plochý s nízkým tupým hrbolem. Barva je proměnlivá: olivově šedohnědá, šedofialová až lilákově hnědá, uprostřed tmavší. Klobouk je hygrofánní — za vlhka je sytější a tmavší, za sucha vybledne do špinavě béžové, takže barva sama o sobě nic nedokazuje. Okraj je zřetelně radiálně rýhovaný, u starších plodnic prosvítavý.
Lupeny jsou bledě šedofialové až lilákově šedé, řídké, poměrně široké, přirostlé se zoubkem. Nejdůležitější znak celého druhu je ale jejich ostří: úzký lem na spodní hraně lupenu je tmavě purpurový až fialově černý a proti bledé ploše lupenu ostře vystupuje. Vypadá to, jako by někdo každý lupen obtáhl tmavou tužkou. Odtud i latinské jméno.
Ten lem je tenký, takže pouhým okem ho snadno přehlédneš. Sundej klobouk, otoč ho lupeny k sobě, nastav proti světlu a podívej se šikmo přes hrany lupenů — případně použij lupu. Tmavé ostří musí být souvislé po celé délce lupenu, ne jen skvrny.
Třeň je 3–8 cm vysoký a jen 0,2–0,6 cm silný, válcovitý, dutý a velmi křehký — při ohnutí praskne. Je šedolilákový až bledě fialový, hladký, na bázi bíle plstnatý.
Dužnina je tenká, vodnatá, na řezu se nemění. Vůně je ředkvičková až nepříjemně chemická. Výtrusný prach je bílý.
Kde roste
Nejčastěji ji najdeš v bučinách, méně často v dubohabřinách a smíšených lesích s příměsí buku. Vyhledává vlhčí, živnější a spíš zásaditější půdy, takže v bučinách na vápenci bývá hojná.
V Česku roste od pahorkatin do hor po celé republice, hlavně tam, kde jsou souvislé bukové porosty — České středohoří, Český kras, Moravský kras, Bílé Karpaty, Beskydy, Jeseníky, Šumava, Českomoravská vrchovina.
Sezona jde od července do října, s vrcholem v září a říjnu. Roste ve skupinách, často jich stojí v hlubokém opadu desítky pohromadě. Po vydatném dešti se objevuje rychle, do tří až pěti dnů.
Kdy roste
Hlavní sezona: červenec – říjen. Plodnice začínají vyrážet typicky v července a jsou k vidění do října. Skutečný start a konec sezony se posouvá podle počasí — sleduj naši aktuální předpověď.
Záměny
Helmovka císařská (Mycena rosea) — také nejedlá, uvádí se u ní muskarin. Má klobouk bledě růžový, lupeny bez tmavého ostří, jinak stejná stavba i ředkvičková vůně.
Drobné bedly rodu Lepiota — mezi nimi jsou druhy obsahující amatoxiny, tedy stejné smrtelné jedy jako muchomůrka zelená. Rostou rovněž v opadu listnatých lesů. Mají prsten na třeni a šupinatý klobouk, což helmovka nemá, ale ve špatném světle a u mladých plodnic je rozlišení drobných hub v listí ošidné.
Čepičatky rodu Galerina — obsahují rovněž amatoxiny a jsou smrtelně jedovaté. Jsou drobné, hnědavé a snadno se přehlédnou mezi jinými drobnými houbami. Poznáš je podle rezavě hnědého výtrusného prachu; helmovka má výtrusný prach bílý.
Vláknice rodu Inocybe — prudce jedovaté druhy s vysokým obsahem muskarinu, rostoucí ve stejném prostředí. Mají hnědý výtrusný prach a lupeny, které s věkem hnědnou.
Lakovka ametystová (Laccaria amethystina) — jedlá, celá sytě fialová včetně lupenů a třeně. Lupeny má tlusté a voskovité bez tmavého ostří, třeň vláknitý a houževnatý, ne křehce dutý, a ředkvičkovou vůni nemá.
Platí to samé co u ostatních helmovek: rod Mycena se ke sběru nehodí jako celek. Drobné houby s lupeny jsou vůbec nejrizikovější skupina, jakou v lese potkáš — patří sem čepičatky s amatoxiny, vláknice s muskarinem i drobné bedly s amatoxiny, a řada druhů se bez mikroskopu nerozliší. Praktické pravidlo: drobné houby s kloboukem do 5 cm nesbírej vůbec. Kuchyňsky nezískáš nic a chyba v této skupině může být smrtelná.
Jak Helmovka olivová poznat krok za krokem
2. Zkontroluj barvu klobouku a okraj. Olivově šedohnědý až šedofialový, hygrofánní, s výrazně radiálně rýhovaným okrajem.
3. Sundej klobouk a prohlédni si ostří lupenů proti světlu, ideálně lupou. Hledej souvislý tmavě purpurový až fialově černý lem na hraně každého lupenu. Tohle je rozhodující znak druhu.
4. Ohni třeň. Musí být tenký, dutý a křehce prasknout. Vláknitý houževnatý třeň znamená jiný rod.
5. Udělej výtrusný otisk na tmavý papír. Musí být bílý. Rezavě hnědý otisk znamená čepičatku nebo vláknici, tedy skupinu se smrtelně jedovatými druhy.
6. Nech houbu být. Určení slouží k vyloučení z košíku, ne ke sběru.
Srovnání s podobným druhem
| Znak | Helmovka olivová | Helmovka ředkvičková |
|---|---|---|
| Ostří lupenů | tmavě purpurové až fialově černé | stejné barvy jako plocha lupenu |
| Barva klobouku | olivově šedohnědá až šedofialová | lilákově fialová až nachová |
| Barva lupenů | bledě šedofialová | bledě růžová až liláková |
| Vůně | ředkvičková až chemická | ředkvičková |
| Třeň | tenký, dutý, křehce praská | tenký, dutý, křehce praská |
| Stanoviště | listnatý opad, hlavně bučiny | listnaté i jehličnaté lesy, širší spektrum |
| Jedlost | nejedlá, obsahuje muskarin | nejedlá, obsahuje muskarin |
Jedlost a kulinární využití
Muskarin působí na parasympatický nervový systém. Příznaky nastupují rychle, obvykle do 15 minut až dvou hodin: silné pocení, slinění, slzení, zúžené zornice, zpomalený tep, křeče v břiše, zvracení a průjem. U zdravého dospělého po malém množství jde obvykle o nepříjemný, ale ne život ohrožující stav; u dětí, starších lidí a lidí se srdečním onemocněním může být průběh vážný.
Tepelná úprava muskarin nezničí spolehlivě, takže vaření problém neřeší.
Při podezření na otravu vyhledej lékaře a řekni, o jakou houbu jde. Uschovej zbytky houby, usnadní to určení. Na muskarinové otravy existuje účinné antidotum, které podává lékař.
Toxikologické informační středisko Praha, nepřetržitě: 224 919 293 a 224 915 402.
Ani kdyby druh jedovatý nebyl, ke sběru se nehodí: klobouk je tenký, dužnina vodnatá a chuť žádná. Skutečné riziko ale není v tomhle druhu samotném — je v návyku. Kdo si zvykne sbírat drobné houby z listí, dřív nebo později sáhne po čepičatce nebo po drobné bedle, a tam už jde o amatoxiny a o život.
Sušení, mražení a uchování
Pokud ti helmovka omylem skončí v košíku mezi jinými houbami, vyhoď ji a zbytek sběru překontroluj kus po kuse. Drobné houby se v košíku snadno rozdrolí a jejich úlomky se zamíchají mezi ostatní.
Jak Helmovka olivová najít
Roste ve skupinách, takže když uvidíš v bukovém listí několik drobných šedofialových kloboučků pohromadě, jde s velkou pravděpodobností o helmovky. Tmavé ostří lupenů uvidíš jen tehdy, když plodnici zvedneš a nastavíš proti světlu.
Lidové názvy
Časté dotazy — Helmovka olivová
Kdy roste helmovka olivová?
Hlavní sezona připadá na období od července do října. Přesný začátek i konec se ale každý rok posouvá podle počasí — plodnice vyrážejí zhruba 5–10 dní po vydatném dešti, když teploty neklesnou pod 10 °C.
Kde roste helmovka olivová?
Helmovka olivová je rozkladač listnatého opadu, netvoří mykorhizu. Roste přímo v listí, ne u pat stromů. Nejčastěji ji najdeš v bučinách, méně často v dubohabřinách a smíšených lesích s příměsí buku. Vyhledává vlhčí, živnější a spíš zásaditější půdy, takže v bučinách na vápenci bývá hojná. V Česku roste od pahorkatin do hor po celé republice, hlavně tam, kde jsou souvislé bukové porosty — České středohoří, Český kras, Moravský kras, Bílé Karpaty, Beskydy, Jeseníky, Šumava, Českomoravská vrchovina. Sezona jde od července do října, s vrcholem v září a říjnu. Roste ve skupinách, často jich stojí v hlubokém opadu desítky pohromadě. Po vydatném dešti se objevuje rychle, do tří až pěti dnů.
Je helmovka olivová jedlá?
V našem atlasu je helmovka olivová vedená jako nejedlá. Helmovka olivová je nejedlá a obsahuje muskarin. Nesbírej ji a nezpracovávej. Muskarin působí na parasympatický nervový systém. Příznaky nastupují rychle, obvykle do 15 minut až dvou hodin: silné pocení, slinění, slzení, zúžené zornice, zpomalený tep, křeče v břiše, zvracení a průjem. U zdravého dospělého po malém množství jde obvykle o nepříjemný, ale ne život ohrožující stav; u dětí, starších lidí a lidí se srdečním onemocněním může být průběh vážný. Tepelná úprava muskarin nezničí spolehlivě, takže vaření problém neřeší. Při podezření na otravu vyhledej lékaře a řekni, o jakou houbu jde. Uschovej zbytky houby, usnadní to určení. Na muskarinové otravy existuje účinné antidotum, které podává lékař. Toxikologické informační středisko Praha, nepřetržitě: 224 919 293 a 224 915 402. Ani kdyby druh jedovatý nebyl, ke sběru se nehodí: klobouk je tenký, dužnina vodnatá a chuť žádná. Skutečné riziko ale není v tomhle druhu samotném — je v návyku. Kdo si zvykne sbírat drobné houby z listí, dřív nebo později sáhne po čepičatce nebo po drobné bedle, a tam už jde o amatoxiny a o život.
S čím si lze splést helmovku olivovou?
Helmovka ředkvičková (Mycena pura) — nejbližší a nejčastější záměna. Je rovněž nejedlá až jedovatá a obsahuje muskarin, takže samotná záměna nemá kuchyňské důsledky, jen ukazuje, jak nespolehlivé je určování drobných helmovek. Bývá lilákově fialová, nachová až šedofialová, ředkvičkovou vůni má stejnou a velikostí i tvarem se prakticky neliší. Rozdíl je jediný a musíš ho hledat cíleně: helmovka ředkvičková nemá tmavé ostří lupenů, lupeny má jednobarevné. Helmovka císařská (Mycena rosea) — také nejedlá, uvádí se u ní muskarin. Má klobouk bledě růžový, lupeny bez tmavého ostří, jinak stejná stavba i ředkvičková vůně. Drobné bedly rodu Lepiota — mezi nimi jsou druhy obsahující amatoxiny, tedy stejné smrtelné jedy jako muchomůrka zelená. Rostou rovněž v opadu listnatých lesů. Mají prsten na třeni a šupinatý klobouk, což helmovka nemá, ale ve špatném světle a u mladých plodnic je rozlišení drobných hub v listí ošidné. Čepičatky rodu Galerina — obsahují rovněž amatoxiny a jsou smrtelně jedovaté. Jsou drobné, hnědavé a snadno se přehlédnou mezi jinými drobnými houbami. Poznáš je podle rezavě hnědého výtrusného prachu; helmovka má výtrusný prach bílý. Vláknice rodu Inocybe — prudce jedovaté druhy s vysokým obsahem muskarinu, rostoucí ve stejném prostředí. Mají hnědý výtrusný prach a lupeny, které s věkem hnědnou. Lakovka ametystová (Laccaria amethystina) — jedlá, celá sytě fialová včetně lupenů a třeně. Lupeny má tlusté a voskovité bez tmavého ostří, třeň vláknitý a houževnatý, ne křehce dutý, a ředkvičkovou vůni nemá. Platí to samé co u ostatních helmovek: rod Mycena se ke sběru nehodí jako celek. Drobné houby s lupeny jsou vůbec nejrizikovější skupina, jakou v lese potkáš — patří sem čepičatky s amatoxiny, vláknice s muskarinem i drobné bedly s amatoxiny, a řada druhů se bez mikroskopu nerozliší. Praktické pravidlo: drobné houby s kloboukem do 5 cm nesbírej vůbec. Kuchyňsky nezískáš nic a chyba v této skupině může být smrtelná.
Popisy v atlasu vycházejí z dostupné literatury a průběžně je zpřesňujeme. Slouží jako vodítko, ne jako záruka správného určení — u hub platí bez výjimky, že co bezpečně nepoznáš, to nesbírej a nejez. Při podezření na otravu volej Toxikologické informační středisko Praha, 224 919 293 (nepřetržitě).