Galerie
Popis
Klobouk měří 8–18 cm, výjimečně až 25 cm. Zprvu je polokulovitý, později klenutý až plochý, na okraji u dospělých plodnic slabě rýhovaný. Barva je tmavě hnědá, kaštanově hnědá až jaterně hnědá, se zlatavým nebo měděným leskem — tedy nikoli červená jako u muchomůrky červené. Povrch je za vlhka lepkavý a pokrývají ho žlutavé až okrově bílé přitisklé bradavky, které déšť může smýt.
Lupeny jsou bílé až krémové, husté, volné.
Třeň je 10–20 cm vysoký, bělavý až nažloutlý, směrem dolů okrově naběhlý, dutý. Nese bílý až nažloutlý blanitý prsten, který visí dolů a neposouvá se.
Báze třeně je hlízovitě rozšířená a pokrytá nepravidelnými prstenčitými pásky žlutavých zbytků obalu. Volný blanitý vak, jaký má muchomůrka zelená, tu nenajdeš.
Dužnina je bílá, pod pokožkou klobouku nažloutlá, na řezu se prakticky nemění. Vůně je slabá až nevýrazná. Výtrusný prach je bílý.
Nejjednodušší popis pro zapamatování: vypadá jako muchomůrka červená, ale je hnědá a bradavky má nažloutlé, ne bílé.
Kde roste
V ČR je vázaná hlavně na pohraniční hory a vyšší pahorkatiny: Krkonoše, Jeseníky, Beskydy, Šumavu, Krušné hory a vyšší polohy Vysočiny. V nížinách chybí. Je podstatně méně hojná než muchomůrka červená a v některých letech se prakticky neobjeví.
Sezona trvá od července do října, s vrcholem v srpnu a září, tedy o něco dřív než u muchomůrky červené v týchž lokalitách. Plodnice vyrážejí několik dní po vydatném dešti a rostou jednotlivě i v malých skupinách, často mezi borůvčím a v mechových polštářích.
Kdy roste
Hlavní sezona: červenec – říjen. Plodnice začínají vyrážet typicky v července a jsou k vidění do října. Skutečný start a konec sezony se posouvá podle počasí — sleduj naši aktuální předpověď.
Záměny
Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina) — prudce jedovatá. Také hnědá, ale klobouk má olivově až šedohnědý s čistě bílými bradavkami, prsten hladký a bázi s ostrým lemem, „límečkem“. Královská má bradavky žlutavé a bázi s pásky bez ostrého lemu.
Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens) — jedlá po provaření, roste ve stejných lesích. Odlišíš ji podle dužniny, která na řezu a v místech okusu slimáky výrazně růžoví až vínově červená; královská zůstává bílá. Růžovka má navíc strupy šedavé až narůžovělé a prsten rýhovaný.
Muchomůrka šedivka velká (Amanita excelsa / A. spissa) — nejedlá. Šedohnědý klobouk se šedými strupy, dužnina nerůžoví.
Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) ve hnědavých formách — smrtelně jedovatá. Má volný blanitý vak na bázi a hladký klobouk bez bradavek. Královská vak nemá a klobouk má bradavčitý.
⚠ Tento druh je jedovatá. Pokud si u houby nejsi 100% jistý, nikdy ji nesbírej a hlavně nejez.
Jak Muchomůrka královská poznat krok za krokem
2. Prohlédni si bradavky na klobouku. Žlutavé až okrově bílé patří královské, čistě bílé tygrované i červené. Po dešti mohou chybět úplně — pak se řiď ostatními znaky.
3. Obrať plodnici a podívej se na lupeny a prsten. Bílé volné lupeny a bílý až nažloutlý visící blanitý prsten.
4. Vyviklej plodnici celou i s bází. Hlíza s nepravidelnými prstenčitými pásky žlutavých zbytků, bez volného blanitého vaku a bez ostrého lemu.
5. Rozřízni plodnici svisle. Bílá dužnina, která se nemění, vylučuje muchomůrku růžovku — ta by na řezu a v okusu růžověla.
6. Zvaž prostředí. Horská smrčina nebo březina nad 600 m n. m. odpovídá královské. Ať výsledek dopadne jakkoli, houba do košíku nepatří.
Srovnání s podobným druhem
| Znak | Muchomůrka královská | Muchomůrka červená |
|---|---|---|
| Barva klobouku | tmavě hnědá, kaštanová, se zlatavým leskem | sytě červená až oranžově červená |
| Bradavky na klobouku | žlutavé až okrově bílé | bílé |
| Třeň a prsten | bělavý až nažloutlý | bílý |
| Báze třeně | hlíza s nepravidelnými žlutavými pásky | hlíza s pravidelnými bílými pásky bradavek |
| Rozšíření v ČR | horské oblasti, méně hojná | hojná od nížin do hor |
| Účinné látky | kyselina ibotenová, muscimol | kyselina ibotenová, muscimol |
| Jedlost | jedovatá | jedovatá |
Jedlost a kulinární využití
Účinné látky jsou kyselina ibotenová a muscimol, tedy stejné jako u muchomůrky červené; u královské se uvádí, že bývají ve vyšší koncentraci a otravy mívají těžší průběh.
Příznaky nastupují obvykle za 0,5–3 hodiny. Začíná to nevolností a zvracením, následuje zmatenost, dezorientace, poruchy vnímání a halucinace, střídání útlumu a neklidu, závratě, poruchy rovnováhy, někdy křeče. Zorničky bývají rozšířené. Stav připomíná těžkou intoxikaci a u dětí a starších lidí může být nebezpečný. Popsán je i hluboký spánek, ze kterého se člověk těžko probouzí.
Otrava obvykle odezní během jednoho až dvou dnů a smrtelné případy jsou vzácné, ale průběh je velmi nepříjemný a vyžaduje lékařský dohled — hlavní riziko představují úrazy způsobené dezorientací a vdechnutí zvratků při poruše vědomí.
Tepelná úprava jed neodstraní. Vaření, smažení, sušení ani mražení houbu bezpečnou neudělá. Lidové návody na „odjedovatění“ muchomůrek dlouhým vařením a slitím vody neber vážně.
Při podezření na otravu volej lékařskou pomoc a postiženého nenechávej samotného. Uschovej zbytky pokrmu i syrových hub.
Toxikologické informační středisko Praha, nepřetržitě: 224 919 293 a 224 915 402.
Sušení, mražení a uchování
Pokud ji omylem přineseš domů, vyhoď ji. Houby, které s ní ležely v košíku, prohlédni a rozlámané nebo poškozené kusy vyhoď také. Nůž, prkénko a ruce umyj vodou a mýdlem.
Fotodokumentace nálezu má naopak smysl — v ČR jde o méně častý horský druh a údaje o výskytu jsou vítané.
Jak Muchomůrka královská najít
Nejvyšší šance je v srpnu a září, tři až sedm dní po vydatném dešti. V suchých letech se v některých lokalitách neobjeví vůbec.
Nápadná je zdálky: velká hnědá kulovitá hlava na bílém třeni uprostřed borůvčí. Vyplatí se ji poznat právě proto, že roste v místech, kde se sbírají hřiby a klouzci, a tmavě hnědý klobouk může na první pohled zmást.
Lidové názvy
Časté dotazy — Muchomůrka královská
Kdy roste muchomůrka královská?
Hlavní sezona připadá na období od července do října. Přesný začátek i konec se ale každý rok posouvá podle počasí — plodnice vyrážejí zhruba 5–10 dní po vydatném dešti, když teploty neklesnou pod 10 °C.
Kde roste muchomůrka královská?
Muchomůrka královská je severský a horský druh. Tvoří mykorhizu především se smrkem a s břízou, méně často s borovicí, a roste v jehličnatých a smíšených lesích vyšších poloh — v horských smrčinách, v podmáčených smrčinách s borůvčím a v rašelinných lesích. V ČR je vázaná hlavně na pohraniční hory a vyšší pahorkatiny: Krkonoše, Jeseníky, Beskydy, Šumavu, Krušné hory a vyšší polohy Vysočiny. V nížinách chybí. Je podstatně méně hojná než muchomůrka červená a v některých letech se prakticky neobjeví. Sezona trvá od července do října, s vrcholem v srpnu a září, tedy o něco dřív než u muchomůrky červené v týchž lokalitách. Plodnice vyrážejí několik dní po vydatném dešti a rostou jednotlivě i v malých skupinách, často mezi borůvčím a v mechových polštářích.
Je muchomůrka královská jedlá?
V našem atlasu je muchomůrka královská vedená jako jedovatá. Tento druh nesbírej ani neochutnávej. Otrava houbami se často projeví až po mnoha hodinách, kdy už bývá pozdě.
S čím si lze splést muchomůrku královskou?
Muchomůrka červená (Amanita muscaria) — rovněž jedovatá, se stejnými účinnými látkami. Klobouk má sytě červený až oranžově červený s bílými bradavkami, královská tmavě hnědý s nažloutlými bradavkami. Rozdíl je nápadný, dokud je klobouk čerstvý; vybledlé staré plodnice muchomůrky červené mohou být oranžové až okrové a pak jsou si oba druhy podobnější. Pro sběr to nic nemění — jedovaté jsou obě. Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina) — prudce jedovatá. Také hnědá, ale klobouk má olivově až šedohnědý s čistě bílými bradavkami, prsten hladký a bázi s ostrým lemem, „límečkem“. Královská má bradavky žlutavé a bázi s pásky bez ostrého lemu. Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens) — jedlá po provaření, roste ve stejných lesích. Odlišíš ji podle dužniny, která na řezu a v místech okusu slimáky výrazně růžoví až vínově červená; královská zůstává bílá. Růžovka má navíc strupy šedavé až narůžovělé a prsten rýhovaný. Muchomůrka šedivka velká (Amanita excelsa / A. spissa) — nejedlá. Šedohnědý klobouk se šedými strupy, dužnina nerůžoví. Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) ve hnědavých formách — smrtelně jedovatá. Má volný blanitý vak na bázi a hladký klobouk bez bradavek. Královská vak nemá a klobouk má bradavčitý.
Popisy v atlasu vycházejí z dostupné literatury a průběžně je zpřesňujeme. Slouží jako vodítko, ne jako záruka správného určení — u hub platí bez výjimky, že co bezpečně nepoznáš, to nesbírej a nejez. Při podezření na otravu volej Toxikologické informační středisko Praha, 224 919 293 (nepřetržitě).