Galerie
Popis
Klobouk měří 5–15 cm, výjimečně až 20 cm. Zprvu je polokulovitý, později klenutý až plochý. Barva je proměnlivá — červenohnědá, masově růžová, špinavě růžově hnědá, někdy až šedohnědá, obvykle s narůžovělým nádechem, který je nejlépe vidět na osluněných plodnicích a na místech okusu. Povrch pokrývají přitisklé šedavé až špinavě růžové vločkovité strupy, které se dají setřít; nikdy nejsou čistě sněhově bílé.
Okraj klobouku je hladký, nerýhovaný — u dospělé plodnice na něm nejsou pravidelné rýžky. To je jeden z rozdílů proti muchomůrce tygrované.
Lupeny jsou bílé, husté, volné, ve stáří a na poraněných místech narůžovělé.
Třeň je 6–15 cm vysoký, bělavý, směrem dolů narůžovělý až vínově naběhlý. Nese bílý až narůžovělý blanitý prsten, který je na horní straně jemně rýhovaný — vypadá, jako by po něm vedly rovnoběžné rýžky. Prsten je neposuvný a visí dolů.
Báze třeně je hlízovitě rozšířená, ale bez volného blanitého vaku. Zbytky obalu na ní tvoří nanejvýš nezřetelné šupinaté pásky nebo bradavčité zbytky, které přiléhají k hlíze. Vak, ze kterého by houba vyrůstala jako z pouzdra, a ostrý lem oddělující hlízu od třeně, u růžovky chybí — tohle je klíčové odlišení od smrtelných muchomůrek a od muchomůrky tygrované.
Dužnina je bílá a v místě řezu, poranění a hlavně tam, kde ji okousali slimáci a hmyz, výrazně růžoví až vínově červená. Nejrychleji a nejnápadněji reaguje dužnina třeně u báze a místa napadená larvami, kde bývá dužnina prostoupená vínovými skvrnami. Právě tato reakce dala druhu jméno a je to nejspolehlivější znak, jaký na růžovce máš.
Vůně je slabá, houbová. Výtrusný prach je bílý.
Kde roste
Je hojná od nížin až do horských poloh po celé ČR a patří k nejběžnějším muchomůrkám vůbec. Najdeš ji ve smrčinách, v borech s borůvčím, v bučinách, v dubohabřinách i v parcích a na okrajích lesních cest.
Sezona trvá od června do října, v teplých podzimech i do listopadu. Vrchol je v srpnu a září. Plodnice vyrážejí 4–8 dní po vydatném dešti, rostou jednotlivě i ve větších skupinách a v dobrých lokalitách se objevují každý rok na stejných místech.
Pravidelně roste pospolu s hřiby a kozáky — a bohužel i pospolu s muchomůrkou tygrovanou, která má stejné nároky.
Kdy roste
Hlavní sezona: červen – říjen. Plodnice začínají vyrážet typicky v června a jsou k vidění do října. Skutečný start a konec sezony se posouvá podle počasí — sleduj naši aktuální předpověď.
Záměny
Muchomůrka zelená, jarní a jízlivá (Amanita phalloides, A. verna, A. virosa) — smrtelně jedovaté. Mají na bázi volný bílý blanitý vak, ze kterého plodnice vyrůstá, lupeny trvale bílé a dužninu, která se na řezu nemění. Růžovka volný vak nikdy nemá a její dužnina růžoví. Plodnici proto vždy vyviklej celou i s bází a bázi očisti — v zemi zahrabaný vak nožem nikdy neuvidíš.
Muchomůrka šedivka (Amanita excelsa / A. spissa, česky též šedivka velká) — nejedlá až podezřelá. Má klobouk šedohnědý se šedými strupy, prsten rýhovaný jako růžovka, ale dužnina zůstává bílá a nerůžoví. Bázi má hlízovitou s prstenčitými pásky.
Muchomůrka šiškovitá a další šedohnědé muchomůrky — pro sběratele platí totéž pravidlo: bez růžovění dužniny to růžovka není.
Jak Muchomůrka růžovka poznat krok za krokem
2. Podívej se na okraj klobouku dospělé plodnice. Hladký nerýhovaný okraj sedí na růžovku, zřetelné rýžky po obvodu na tygrovanou.
3. Prohlédni si horní stranu prstenu. Jemné rovnoběžné rýhování patří růžovce, hladký prsten tygrované.
4. Vyviklej plodnici celou i s bází, očisti ji od hlíny a prohlédni si ji. Musí to být hlíza bez volného blanitého vaku a bez ostrého lemu. Volný vak znamená některou ze smrtelných muchomůrek — houbu odlož a ruce si opláchni.
5. Rozřízni třeň i klobouk svisle a nech řez pár minut ležet. Dužnina musí zřetelně zrůžovět až vínově zčervenat. Nejlíp to uvidíš u báze třeně a v místech okousaných slimáky, kde je dužnina vínově skvrnitá. Bílá dužnina, která se nemění, znamená jiný druh.
6. Sečti výsledky. Do košíku patří jen plodnice, u které vyšly všechny kroky. Jediný nesouhlasící znak = houba zůstává v lese.
Srovnání s podobným druhem
| Znak | Muchomůrka růžovka | Muchomůrka tygrovaná |
|---|---|---|
| Strupy na klobouku | šedavé až špinavě růžové | čistě bílé |
| Okraj klobouku | hladký, nerýhovaný | zřetelně rýhovaný |
| Prsten | rýhovaný na horní straně | hladký |
| Báze třeně | hlíza bez ostrého lemu, bez volného vaku | hlíza s ostrým lemem („límečkem“) a úzkými pásky |
| Dužnina na řezu a v okusu | výrazně růžoví až vínově červená | zůstává bílá |
| Jedlost | jedlá po 10–15 min varu | prudce jedovatá |
Jedlost a kulinární využití
Syrová dužnina obsahuje hemolytické látky, které poškozují červené krvinky a působí zažívací potíže. Vaření nebo smažení nejméně 10–15 minut je spolehlivě zničí. Nikdy ji proto nedávej do salátu, do rychlé směsi ani do pokrmu, kde by se prohřála jen povrchně. Vodu po prvním povaření slij.
Po správné úpravě je chuť jemná, nasládlá, o něco slabší než u hřibů. Hodí se do polévek, do smaženice, na houbové karbanátky a do omáček. Sbírají se mladší pevné plodnice, staré bývají měkké a prolezlé larvami.
Bezpečnostní zásady, které u tohoto druhu platí bez výjimky:
- Sbírej jen plně rozvinuté plodnice s viditelnými lupeny, prstenem i bází. Nerozvinutá „vajíčka“ nesbírej nikdy.
- Každou plodnici vyviklej celou i s bází a bázi si prohlédni. Nůž u muchomůrek nestačí.
- Zpracovávej ji samostatně, ne ve směsi. Kdyby došlo k potížím, směs znemožní určení viníka.
- Když si nejsi jistý byť jediným znakem, nech ji v lese. V rodě Amanita neexistuje přijatelná míra pochybnosti.
Toxikologické informační středisko Praha, nepřetržitě: 224 919 293 a 224 915 402.
Sušení, mražení a uchování
Sušení: růžovka se suší hůř než hřiby, plátky tmavnou a aroma je slabé. Hlavní problém je ale bezpečnostní — sušení hemolytické látky nezničí a sušená houba se často používá do jídel, která se dlouho nevaří. Proto sušení nedoporučujeme.
Mražení: vhodné jen po předchozím provaření. Povařené a scezené plodnice nech vychladnout, rozděl do porcí a zmraz. Vydrží 6–12 měsíců. Syrové mražení nedává smysl.
Nakládání: do sladkokyselého nálevu se hodí malé pevné klobouky, ale i ty musí projít nejméně 15minutovým povařením ve vodě, kterou sliješ. Krátké spaření je nedostatečné.
Skladování čerstvých: v otevřené misce v lednici den až dva. Plodnice rychle měknou a růžovějí po celém povrchu, což je normální. Igelitový sáček je nevhodný.
Jak Muchomůrka růžovka najít
Nejlépe ji potkáš 4–8 dní po vydatném dešti v srpnu a září, v době, kdy chodíš na hřiby. Prohlížej mechové okraje smrčin, prosvětlené bučiny a lemy lesních cest.
Když se ji učíš poznávat, vyplatí se prohlédnout si desítky plodnic, aniž bys je sbíral: vyviklat, obrátit, rozříznout, sledovat růžovění a pak nechat na místě. Až budeš u sta plodnic po sobě rozhodovat bez zaváhání, teprve pak má smysl uvažovat o sběru — a i tehdy platí, že muchomůrky patří do košíku jen zkušenému houbaři.
Lidové názvy
Časté dotazy — Muchomůrka růžovka
Kdy roste muchomůrka růžovka?
Hlavní sezona připadá na období od června do října. Přesný začátek i konec se ale každý rok posouvá podle počasí — plodnice vyrážejí zhruba 5–10 dní po vydatném dešti, když teploty neklesnou pod 10 °C.
Kde roste muchomůrka růžovka?
Muchomůrka růžovka tvoří mykorhizu se smrkem, borovicí, bukem, dubem i břízou, takže roste v jehličnatých, listnatých i smíšených lesích. Nemá vyhraněné nároky na půdu, roste na kyselých i neutrálních substrátech. Je hojná od nížin až do horských poloh po celé ČR a patří k nejběžnějším muchomůrkám vůbec. Najdeš ji ve smrčinách, v borech s borůvčím, v bučinách, v dubohabřinách i v parcích a na okrajích lesních cest. Sezona trvá od června do října, v teplých podzimech i do listopadu. Vrchol je v srpnu a září. Plodnice vyrážejí 4–8 dní po vydatném dešti, rostou jednotlivě i ve větších skupinách a v dobrých lokalitách se objevují každý rok na stejných místech. Pravidelně roste pospolu s hřiby a kozáky — a bohužel i pospolu s muchomůrkou tygrovanou, která má stejné nároky.
Je muchomůrka růžovka jedlá?
V našem atlasu je muchomůrka růžovka vedená jako jedlá. Muchomůrka růžovka je jedlá výhradně po důkladném tepelném zpracování a jen tehdy, když si jsi jistý určením nade vši pochybnost. Začátečník by ji sbírat neměl. Syrová dužnina obsahuje hemolytické látky, které poškozují červené krvinky a působí zažívací potíže. Vaření nebo smažení nejméně 10–15 minut je spolehlivě zničí. Nikdy ji proto nedávej do salátu, do rychlé směsi ani do pokrmu, kde by se prohřála jen povrchně. Vodu po prvním povaření slij. Po správné úpravě je chuť jemná, nasládlá, o něco slabší než u hřibů. Hodí se do polévek, do smaženice, na houbové karbanátky a do omáček. Sbírají se mladší pevné plodnice, staré bývají měkké a prolezlé larvami. Bezpečnostní zásady, které u tohoto druhu platí bez výjimky: Sbírej jen plně rozvinuté plodnice s viditelnými lupeny, prstenem i bází. Nerozvinutá „vajíčka“ nesbírej nikdy. Každou plodnici vyviklej celou i s bází a bázi si prohlédni. Nůž u muchomůrek nestačí. Zpracovávej ji samostatně, ne ve směsi. Kdyby došlo k potížím, směs znemožní určení viníka. Když si nejsi jistý byť jediným znakem, nech ji v lese. V rodě Amanita neexistuje přijatelná míra pochybnosti. Toxikologické informační středisko Praha, nepřetržitě: 224 919 293 a 224 915 402.
S čím si lze splést muchomůrku růžovku?
Muchomůrka tygrovaná, též panterová (Amanita pantherina) — prudce jedovatá, obsahuje kyselinu ibotenovou a muscimol, otravy bývají těžké a vyžadují hospitalizaci. Odlišíš ji podle několika znaků, které musí sedět všechny najednou: klobouk má olivově až šedohnědý, pokrytý čistě bílými bradavkami (růžovka má strupy šedavé až narůžovělé), okraj klobouku má u dospělých plodnic zřetelně rýhovaný, prsten má hladký, bez rýhování na horní straně, a báze třeně má ostrý lem, jakýsi límeček, nad kterým bývá jeden nebo dva úzké přitisklé pásky. Rozhodující je ale dužnina: tygrovaná má maso bílé a na řezu i v místě okusu se nemění, růžovka výrazně růžoví až vínově červená. Muchomůrka zelená, jarní a jízlivá (Amanita phalloides, A. verna, A. virosa) — smrtelně jedovaté. Mají na bázi volný bílý blanitý vak, ze kterého plodnice vyrůstá, lupeny trvale bílé a dužninu, která se na řezu nemění. Růžovka volný vak nikdy nemá a její dužnina růžoví. Plodnici proto vždy vyviklej celou i s bází a bázi očisti — v zemi zahrabaný vak nožem nikdy neuvidíš. Muchomůrka šedivka (Amanita excelsa / A. spissa, česky též šedivka velká) — nejedlá až podezřelá. Má klobouk šedohnědý se šedými strupy, prsten rýhovaný jako růžovka, ale dužnina zůstává bílá a nerůžoví. Bázi má hlízovitou s prstenčitými pásky. Muchomůrka šiškovitá a další šedohnědé muchomůrky — pro sběratele platí totéž pravidlo: bez růžovění dužniny to růžovka není.
Popisy v atlasu vycházejí z dostupné literatury a průběžně je zpřesňujeme. Slouží jako vodítko, ne jako záruka správného určení — u hub platí bez výjimky, že co bezpečně nepoznáš, to nesbírej a nejez. Při podezření na otravu volej Toxikologické informační středisko Praha, 224 919 293 (nepřetržitě).