Galerie
Popis
Klobouk měří 5–10 cm, výjimečně až 12 cm. Zprvu je vejčitý až zvonovitý, později klenutý a nakonec plochý s nízkým tupým hrbolem uprostřed. Barva je popelavě šedá, myší šedá až olivově šedá, ke středu tmavší. Povrch je hladký, za vlhka slabě lepkavý a zpravidla bez bradavek a strupů — jen občas na něm zůstane jeden velký blanitý cár z obalu.
Okraj klobouku je nápadně a hluboko rýhovaný, rýhy zabírají zhruba čtvrtinu poloměru a odpovídají lupenům pod kloboukem. Tento rýhovaný okraj je jeden z hlavních znaků skupiny.
Lupeny jsou bílé, husté, volné, s jemně vločkatým ostřím, a zůstávají bílé po celý život.
Třeň je 8–20 cm vysoký a tenký (0,7–1,5 cm), bělavý až našedlý, často s jemným šedavým vlnkovaným vzorováním, dutý a křehký. Prsten zcela chybí — na třeni není blanitý límec ani vláknitá zóna. Tohle je nejdůležitější znak celého druhu a od smrtelných muchomůrek ho odděluje.
Na bázi je volná bílá blanitá pochva, vysoká, vakovitá, s laloky odstávajícími od třeně. Bývá hluboko v zemi a při uříznutí houby nožem ji vůbec nespatříš — proto plodnici vždy vyviklej celou.
Dužnina je bílá, křehká, na řezu se nemění. Vůně je slabá, nevýrazná. Výtrusný prach je bílý.
Shrnutí do jedné věty: šedý hladký klobouk s hluboko rýhovaným okrajem, tenký křehký třeň bez prstenu a velká bílá pochva na bázi.
Kde roste
Nemá vyhraněné nároky na půdu a roste na kyselých i vápnitých substrátech, od nížin až do horských poloh. V ČR je hojná prakticky všude.
Sezona trvá od června do října, v teplých podzimech i do listopadu, s vrcholem v srpnu a září. Plodnice vyrážejí několik dní po vydatném dešti, rostou jednotlivě nebo v malých skupinách a jsou křehké — po dešti a větru se často najdou polámané.
Pozor, „šedivka“ v širším pojetí zahrnuje více velmi podobných druhů (například muchomůrku plavou s okrově hnědým kloboukem nebo muchomůrku šafránovou s oranžovým). Všechny mají stejnou stavbu: rýhovaný okraj, chybějící prsten, volná pochva.
Kdy roste
Hlavní sezona: červen – říjen. Plodnice začínají vyrážet typicky v června a jsou k vidění do října. Skutečný start a konec sezony se posouvá podle počasí — sleduj naši aktuální předpověď.
Záměny
Muchomůrka jízlivá a muchomůrka jarní (Amanita virosa, A. verna) — smrtelně jedovaté, celé bílé. Mají prsten a klobouk s nerýhovaným okrajem. Šedivka může být ve světlých formách rovněž bledá, proto tady rozhoduje výhradně prsten a rýhování okraje.
Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina) — prudce jedovatá. Má prsten, klobouk s bílými bradavkami a bázi s ostrým lemem. Rýhovaný okraj klobouku má také, takže rýhování samo o sobě nestačí — vždy se dívej i na prsten a na povrch klobouku.
Mladé plodnice ve stadiu vajíčka — v tomto stadiu se šedivka od smrtelných muchomůrek nerozliší. Nerozvinuté bílé „vejce“ nesbírej nikdy.
Bedly — mají prsten, šupinatý klobouk a nikdy nemají pochvu; záměna hrozí spíš opačným směrem.
Jak Muchomůrka šedivka poznat krok za krokem
2. Prohlédni si povrch klobouku. Hladký, šedý, bez bradavek. Bílé bradavky ukazují na muchomůrku tygrovanou.
3. Projdi třeň prstem po celé délce od klobouku k zemi. Nesmí na něm být prsten ani blanitý límec ani vláknitá zóna. Jakmile prsten najdeš, houbu odlož.
4. Vyviklej plodnici celou i s bází a bázi očisti od hlíny. Musí z ní vyrůstat volná bílá blanitá pochva jako vak.
5. Obrať plodnici a zkontroluj lupeny. Bílé, volné, husté, bez růžového nebo hnědého nádechu.
6. Sečti výsledky. Sbírej jedině plodnici, u které vyšly všechny kroky současně, zvlášť chybějící prsten a rýhovaný okraj. Jediná pochybnost znamená nechat houbu v lese.
Srovnání s podobným druhem
| Znak | Muchomůrka šedivka | Muchomůrka zelená |
|---|---|---|
| Prsten na třeni | chybí zcela | bílý blanitý, visící, neposuvný |
| Okraj klobouku | hluboko a nápadně rýhovaný | hladký, nerýhovaný |
| Barva klobouku | popelavě až olivově šedá | olivově zelená, zelenožlutá, i téměř bílá |
| Povrch klobouku | hladký, bez vrostlých vláken | s vrostlými tmavšími radiálními vlákny, hedvábný |
| Pochva na bázi | volná bílá blanitá, vysoká | volná bílá blanitá |
| Dužnina a vůně | bílá, slabá vůně | bílá, u starých nasládle nepříjemná |
| Jedlost | jedlá po nejméně 15 min varu | smrtelně jedovatá |
Jedlost a kulinární využití
Syrová dužnina obsahuje hemolytické látky, které poškozují červené krvinky. Vaření nejméně 15 minut je zničí; vodu po prvním povaření slij. Nikdy ji nedávej do salátu ani do rychle osmažené směsi.
Chuť je mírná, dužnina jemná až vodnatá a při vaření se snadno rozpadá. Kulinárně nepatří k žádným pokladům — hodí se do polévek a do směsí, ale nikdo kvůli ní do lesa nechodí. To je další důvod, proč zvážit, zda se riziko vyplatí: získáš průměrnou houbu v rodě, kde omyl znamená selhání jater.
Zásady, které u šedivky platí bez výjimky:
- Sbírej jen plně rozvinuté plodnice, u kterých vidíš klobouk, lupeny, celý třeň i bázi.
- Vždy vyviklej celou plodnici i s pochvou a pochvu si prohlédni. Uříznutí nožem znak zničí.
- Zkontroluj třeň po celé délce. Jakýkoli náznak prstenu nebo blanitého límce znamená, že houba do košíku nepatří.
- Zpracovávej ji samostatně, nikdy ve směsi s neurčenými houbami.
- Plodnice jsou křehké a v košíku se lámou — přenášej je navrchu.
Toxikologické informační středisko Praha, nepřetržitě: 224 919 293 a 224 915 402.
Sušení, mražení a uchování
Sušení: nedoporučujeme. Dužnina je tenká a vodnatá, po usušení z ní zbude málo, a hlavně sušení hemolytické látky nezničí — sušená houba se přitom často používá do jídel s krátkou tepelnou úpravou.
Mražení: jen po předchozím provaření. Povařené a scezené plodnice vychlaď, rozděl do porcí a zmraz; vydrží 6–12 měsíců. Syrové mražení nedává smysl, po rozmrazení se rozpadnou.
Nakládání: nevhodná. Dužnina je křehká a v nálevu se rozvaří na kaši.
Skladování čerstvých: v otevřené misce v lednici nejvýš den. Plodnice jsou křehké, lámou se a rychle měknou. Igelitový sáček je nevhodný.
Čištění: pochvu odřízni až doma, ne v lese — je to znak, podle kterého houbu určuješ, a bez něj už určení zpětně nezkontroluješ.
Jak Muchomůrka šedivka najít
Nejlepší je tři až sedm dní po vydatném dešti v srpnu a září, ale plodí už od června.
Hledej tenkou vysokou houbu se šedou zvonovitou hlavou, která z dálky vypadá spíš jako křehká „nožka s kloboučkem“ než jako masitá muchomůrka. Protože je křehká, vyplatí se jít brzy ráno a vyhnout se místům, kudy prošel silný déšť s větrem.
Za sběrem tohoto druhu se nikam vydávat nemusíš — spíš ho poznáš mimochodem. Věnuj čas tomu, aby sis u každé nalezené plodnice prohlédl třeň a bázi; je to nejlepší cvičení na znaky, které jednou rozhodnou u muchomůrky zelené.
Lidové názvy
Časté dotazy — Muchomůrka šedivka
Kdy roste muchomůrka šedivka?
Hlavní sezona připadá na období od června do října. Přesný začátek i konec se ale každý rok posouvá podle počasí — plodnice vyrážejí zhruba 5–10 dní po vydatném dešti, když teploty neklesnou pod 10 °C.
Kde roste muchomůrka šedivka?
Muchomůrka šedivka tvoří mykorhizu s listnatými i jehličnatými dřevinami — s bukem, dubem, břízou, lískou, smrkem i borovicí. Roste v listnatých, smíšených i jehličnatých lesích, na okrajích cest, v parcích a v křovinatých lemech. Nemá vyhraněné nároky na půdu a roste na kyselých i vápnitých substrátech, od nížin až do horských poloh. V ČR je hojná prakticky všude. Sezona trvá od června do října, v teplých podzimech i do listopadu, s vrcholem v srpnu a září. Plodnice vyrážejí několik dní po vydatném dešti, rostou jednotlivě nebo v malých skupinách a jsou křehké — po dešti a větru se často najdou polámané. Pozor, „šedivka“ v širším pojetí zahrnuje více velmi podobných druhů (například muchomůrku plavou s okrově hnědým kloboukem nebo muchomůrku šafránovou s oranžovým). Všechny mají stejnou stavbu: rýhovaný okraj, chybějící prsten, volná pochva.
Je muchomůrka šedivka jedlá?
V našem atlasu je muchomůrka šedivka vedená jako jedlá. Muchomůrka šedivka je jedlá jen po důkladném tepelném zpracování a jen tehdy, když si jsi jistý určením nade vši pochybnost. Začátečník by houby z rodu Amanita sbírat neměl vůbec. Syrová dužnina obsahuje hemolytické látky, které poškozují červené krvinky. Vaření nejméně 15 minut je zničí; vodu po prvním povaření slij. Nikdy ji nedávej do salátu ani do rychle osmažené směsi. Chuť je mírná, dužnina jemná až vodnatá a při vaření se snadno rozpadá. Kulinárně nepatří k žádným pokladům — hodí se do polévek a do směsí, ale nikdo kvůli ní do lesa nechodí. To je další důvod, proč zvážit, zda se riziko vyplatí: získáš průměrnou houbu v rodě, kde omyl znamená selhání jater. Zásady, které u šedivky platí bez výjimky: Sbírej jen plně rozvinuté plodnice, u kterých vidíš klobouk, lupeny, celý třeň i bázi. Vždy vyviklej celou plodnici i s pochvou a pochvu si prohlédni. Uříznutí nožem znak zničí. Zkontroluj třeň po celé délce. Jakýkoli náznak prstenu nebo blanitého límce znamená, že houba do košíku nepatří. Zpracovávej ji samostatně, nikdy ve směsi s neurčenými houbami. Plodnice jsou křehké a v košíku se lámou — přenášej je navrchu. Toxikologické informační středisko Praha, nepřetržitě: 224 919 293 a 224 915 402.
S čím si lze splést muchomůrku šedivku?
Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) — smrtelně jedovatá. Má také volnou blanitou pochvu na bázi a bílé lupeny, ale na třeni nese blanitý prsten, klobouk má olivově zelený až hnědozelený s vrostlými radiálními vlákny a okraj klobouku nerýhovaný. Šedivka prsten nemá nikdy a okraj má hluboko rýhovaný. Když vidíš na třeni prsten, houba do košíku nepatří. Muchomůrka jízlivá a muchomůrka jarní (Amanita virosa, A. verna) — smrtelně jedovaté, celé bílé. Mají prsten a klobouk s nerýhovaným okrajem. Šedivka může být ve světlých formách rovněž bledá, proto tady rozhoduje výhradně prsten a rýhování okraje. Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina) — prudce jedovatá. Má prsten, klobouk s bílými bradavkami a bázi s ostrým lemem. Rýhovaný okraj klobouku má také, takže rýhování samo o sobě nestačí — vždy se dívej i na prsten a na povrch klobouku. Mladé plodnice ve stadiu vajíčka — v tomto stadiu se šedivka od smrtelných muchomůrek nerozliší. Nerozvinuté bílé „vejce“ nesbírej nikdy. Bedly — mají prsten, šupinatý klobouk a nikdy nemají pochvu; záměna hrozí spíš opačným směrem.
Popisy v atlasu vycházejí z dostupné literatury a průběžně je zpřesňujeme. Slouží jako vodítko, ne jako záruka správného určení — u hub platí bez výjimky, že co bezpečně nepoznáš, to nesbírej a nejez. Při podezření na otravu volej Toxikologické informační středisko Praha, 224 919 293 (nepřetržitě).