Galerie
Popis
Klobouk měří 4–12 cm. V mládí je polokulovitý s podvinutým okrajem, později klenutý a nakonec plochý, často s mírným hrbolem. Barva je v mládí tmavší, kaštanově až tmavě hnědá, s věkem světlá do žemlové, okrové a nakonec téměř bílé — světlání postupuje od středu k okraji, takže starší plodnice mívá tmavší střed a bledý okraj. Povrch je suchý, hedvábně matný a s dozráváním se svraskává a rozpraskává do jemné sítě prasklinek, hlavně za sucha a u starších plodnic. Podle toho druh nese jméno.
Lupeny jsou zprvu bělavé až krémové, přirostlé nebo krátce sbíhavé, husté. S dozráváním výtrusů přecházejí do tabákově hnědé až šedohnědé barvy.
Třeň je 4–12 cm vysoký, bělavý, později u báze hnědnoucí, válcovitý, vláknitý a tuhý, k bázi často zúžený a prohnutý podle toho, jak trs vyrůstá ze dřeva. Nese blanitý prsten, který u mladých plodnic ční nahoru a později se skládá dolů. Prsten bývá spadaným výtrusným prachem zbarvený do hnědá — dobrý znak, který zároveň potvrzuje barvu výtrusů.
Dužnina je bělavá, v třeni vláknitá, v klobouku měkčí, na řezu se nemění. Vůně je příjemně houbová až sladce moučná. Výtrusný prach je tabákově hnědý; hnědý otisk na bílém papíru je rozhodující potvrzující znak.
Nejdůležitější kombinace pro určení: trsy na živém listnatém dřevě, blanitý prsten na třeni a hnědý výtrusný prach.
Kde roste
Napadá především stromy v otevřené krajině a v sídlech: aleje, břehové porosty, staré sady, parky, zahrady, větrolamy a lemy cest. V hlubokém lese je vzácnější. Roste v hustých trsech u báze kmene, na kmenových ranách, ve větvení a na místech po ořezu.
Vyhledává teplé polohy a nížiny, v ČR je nejhojnější na jižní Moravě, v Polabí a v teplých říčních údolích. Ve vyšších polohách je řídká.
Sezona v `druhy.tsv` uvedená jako září až listopad odpovídá hlavní podzimní vlně. Druh ale při dostatku vláhy plodí i mimo ni a v teplých letech se objevuje už na jaře a v létě, v teplých podzimech vydrží do prvních mrazů. Je to jedna z mála hub, kterou lze potkat v podstatě kdykoli od jara do zimy.
Trs se na téže ráně opakuje řadu let, dokud strom nebo pahýl vydrží. Nálezová místa se proto vyplatí zapsat.
Kdy roste
Hlavní sezona: září – listopad. Plodnice začínají vyrážet typicky v září a jsou k vidění do listopadu. Skutečný start a konec sezony se posouvá podle počasí — sleduj naši aktuální předpověď.
Záměny
Třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare) — jedovatá, způsobuje prudké zažívací potíže. Roste rovněž v hustých trsech na dřevě, ale klobouk je sírově žlutý až žlutozelený, lupeny mají zřetelně zelenožlutý nádech a s věkem přecházejí do olivově hnědé, výtrusný prach je fialově hnědý a třeň nemá blanitý prsten, jen prstenovitou vláknitou zónu. Roste hlavně na pařezech, jehličnatých i listnatých.
Šupinovky (rod Pholiota) — také trsnaté a na dřevě, s prstenem. Většina druhů má klobouk pokrytý odstávajícími šupinami a bývá sytě žlutá až rezavá, u některých druhů slizká. Polnička je hladká až svraskalá, nikdy nápadně šupinatá.
Penízovka sametonohá (Flammulina velutipes) — jedlá, také trsnatá na listnatém dřevě, ale klobouk je oranžově hnědý a slizký, třeň sametově tmavě hnědý až černý a bez prstenu, a roste hlavně v zimě.
Opeňka měnlivá (Kuehneromyces mutabilis) — jedlá, trsnatá na pařezech, s prstenem a s kloboukem, který za vlhka dvoubarevně „mění“ barvu od okraje. Je drobnější než polnička a její záměna s čepičatkou je notoricky nebezpečná. Pro začátečníka je bezpečnější držet se robustní polničky na živém listnáči.
Žampiony — mají lupeny nejprve růžové, později čokoládově hnědé až černé, a černohnědý výtrusný prach, a nerostou v trsech na kmenech.
Jak Polnička svraskalá poznat krok za krokem
2. Zkontroluj, že roste v trsu. Polnička tvoří husté trsy s několika až mnoha plodnicemi ze společné báze.
3. Podívej se na třeň. Musí být silný, vláknitý a nést blanitý prsten, často zbarvený hnědým výtrusným prachem. Tenký, brzy mizející prsten u drobné houby znamená nebezpečí — odlož.
4. Prohlédni lupeny. U mladých plodnic bělavé až krémové, u starších tabákově hnědé. Zelenožlutý nádech znamená třepenitku, růžový nebo černý žampion.
5. Prohlédni klobouk. Suchý, matný, žemlově až okrově hnědý, u dospělých plodnic svraskalý a jemně rozpraskaný, se světlejším okrajem. Mastně lesklý klobouk s prosvítavě rýhovaným okrajem znamená jinou houbu.
6. Udělej výtrusný otisk na bílý papír. Musí být tabákově hnědý. Rezavě hnědý otisk u drobné houby s prstenem je varování před čepičatkou — takový sběr celý vyhoď.
Srovnání s podobným druhem
| Znak | Polnička svraskalá (jedlá) | Čepičatka jehličnanová (smrtelně jedovatá) |
|---|---|---|
| Velikost klobouku | 4–12 cm, robustní | 2–4 cm, drobná |
| Povrch klobouku | Suchý, matný, svraskalý až rozpraskaný | Za vlhka mastně lesklý, okraj prosvítavě rýhovaný |
| Substrát | Živé a oslabené listnáče, hlavně topol a vrba | Převážně tlející jehličnaté dřevo, i skryté v podestýlce |
| Prsten | Silný, blanitý, trvalý, hnědě zbarvený výtrusy | Útlý, blanitý až vláknitý, brzy mizející |
| Výtrusný prach | Tabákově hnědý | Rezavě hnědý |
| Třeň | Silný, vláknitý, bělavý, k bázi hnědnoucí | Tenký, s vláknitým povlakem pod prstenem |
| Růst | Husté trsy z rány nebo báze kmene | Jednotlivě, roztroušeně nebo v malých skupinách |
Jedlost a kulinární využití
Chuť je jemná, oříškově houbová, s příjemnou nasládlostí; dužnina klobouku je pevná a při krátkém restování si drží tvar, nerozvaří se do kaše jako mnohé lupenaté houby. Třeň je vláknitý a tuhý — u starších plodnic ho odřízni a použij nanejvýš do vývaru, kde ho na konci vyjmeš.
Hodí se na pánev s máslem a česnekem, do těstovin a rizot, k drůbeži a vepřovému, do omáček a polévek. Dobrá je i zapečená, na topinky a jako náplň. Protože roste v trsech, mívá jeden sběr rovnou na několik porcí.
Sbírej mladé a středně staré plodnice s ještě klenutým kloboukem a světlými lupeny. Přestárlé mají tmavé lupeny, sypou výtrusy do celého košíku a chuťově jsou slabší.
Trs neodtrhávej — odřízni ho nožem u báze a nech na stromě zbytek podhoubí. Na téže ráně pak sklidíš znovu příští rok.
Houba není určená ke konzumaci syrová. Restuj, dus nebo vař ji vždy alespoň do úplného změknutí.
Sušení, mražení a uchování
Sušení je možné, ale méně výhodné. Klobouky krájej na plátky 4–6 mm a suš při 45–50 °C. Sušená polnička má slabší aroma než sušené hřiby a hodí se spíš do směsí a do polévkových základů. Třeně nesuš, zůstanou jako provázky.
Nakládání do octa funguje dobře u mladých pevných klobouků, protože se nerozvaří. Plodnice krátce povař ve slaném nálevu, sceď a zalij horkým octovým nálevem s cibulí, pepřem a bobkovým listem.
Čištění je snadné, houba roste na dřevě a nebývá zapískovaná. Odřízni bázi trsu, zkontroluj mezery mezi třeni, kde se drží kůra a hmyz, a otři klobouky suchým hadříkem. Máčení nepotřebuje.
Skladování čerstvých plodnic v papírovém sáčku v lednici vydrží tři až čtyři dny, déle než u většiny hub, protože dužnina je pevná.
Jak Polnička svraskalá najít
Podloží nerozhoduje, rozhoduje hostitel. Sleduj staré topoly a vrby s ranami po ořezu, s dutinami a s odumírajícími větvemi — právě tam trsy vyrážejí. Polnička roste často ve výšce od země až po dva tři metry, takže se dívej nahoru, ne pod nohy.
Vyraz čtyři až deset dní po vydatném dešti, když se ochladí. Hlavní vlna je září až listopad, ale při vlhkém a teplém počasí najdeš trsy i v květnu a červnu.
Denní doba nerozhoduje. Trsy jsou nápadné a nezmizí. Jednou nalezené místo si zapiš a kontroluj ho každý rok — dokud strom stojí, houba se vrací.
Lidové názvy
Časté dotazy — Polnička svraskalá
Kdy roste polnička svraskalá?
Hlavní sezona připadá na období od září do listopadu. Přesný začátek i konec se ale každý rok posouvá podle počasí — plodnice vyrážejí zhruba 5–10 dní po vydatném dešti, když teploty neklesnou pod 10 °C.
Kde roste polnička svraskalá?
Polnička svraskalá je dřevokazná houba živých a oslabených listnáčů, méně často čerstvých pařezů a padlých kmenů. Nejtypičtější hostitel je topol, dále vrba, jasan, bez černý, jilm, javor, moruše a ovocné stromy. Napadá především stromy v otevřené krajině a v sídlech: aleje, břehové porosty, staré sady, parky, zahrady, větrolamy a lemy cest. V hlubokém lese je vzácnější. Roste v hustých trsech u báze kmene, na kmenových ranách, ve větvení a na místech po ořezu. Vyhledává teplé polohy a nížiny, v ČR je nejhojnější na jižní Moravě, v Polabí a v teplých říčních údolích. Ve vyšších polohách je řídká. Sezona v `druhy.tsv` uvedená jako září až listopad odpovídá hlavní podzimní vlně. Druh ale při dostatku vláhy plodí i mimo ni a v teplých letech se objevuje už na jaře a v létě, v teplých podzimech vydrží do prvních mrazů. Je to jedna z mála hub, kterou lze potkat v podstatě kdykoli od jara do zimy. Trs se na téže ráně opakuje řadu let, dokud strom nebo pahýl vydrží. Nálezová místa se proto vyplatí zapsat.
Je polnička svraskalá jedlá?
V našem atlasu je polnička svraskalá vedená jako jedlá. Polnička svraskalá je velmi dobrá jedlá houba. V Itálii se pěstuje komerčně pod jménem pioppino a prodává se čerstvá. Chuť je jemná, oříškově houbová, s příjemnou nasládlostí; dužnina klobouku je pevná a při krátkém restování si drží tvar, nerozvaří se do kaše jako mnohé lupenaté houby. Třeň je vláknitý a tuhý — u starších plodnic ho odřízni a použij nanejvýš do vývaru, kde ho na konci vyjmeš. Hodí se na pánev s máslem a česnekem, do těstovin a rizot, k drůbeži a vepřovému, do omáček a polévek. Dobrá je i zapečená, na topinky a jako náplň. Protože roste v trsech, mívá jeden sběr rovnou na několik porcí. Sbírej mladé a středně staré plodnice s ještě klenutým kloboukem a světlými lupeny. Přestárlé mají tmavé lupeny, sypou výtrusy do celého košíku a chuťově jsou slabší. Trs neodtrhávej — odřízni ho nožem u báze a nech na stromě zbytek podhoubí. Na téže ráně pak sklidíš znovu příští rok. Houba není určená ke konzumaci syrová. Restuj, dus nebo vař ji vždy alespoň do úplného změknutí.
S čím si lze splést polničku svraskalou?
Čepičatka jehličnanová (Galerina marginata) — smrtelně jedovatá, obsahuje amatoxiny, tedy stejné jedy jako muchomůrka zelená. Nejdůležitější záměna. Rozlišení: čepičatka je podstatně drobnější, klobouk 2–4 cm, medově až rezavě hnědý, za vlhka mastně lesklý a s prosvítavě rýhovaným okrajem; roste převážně na jehličnatém dřevě, na tlejících pařezech a padlých kmenech nebo přímo z lesní podestýlky, kde je dřevo zahrabané. Její výtrusný prach je rezavě hnědý a prsten bývá útlý, brzy mizející. Polnička je robustní, roste na živém listnatém dřevě, má silný blanitý prsten a tabákově hnědý výtrusný prach. Drobné hnědé houby s prstenem nesbírej nikdy, ať rostou kdekoli. Třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare) — jedovatá, způsobuje prudké zažívací potíže. Roste rovněž v hustých trsech na dřevě, ale klobouk je sírově žlutý až žlutozelený, lupeny mají zřetelně zelenožlutý nádech a s věkem přecházejí do olivově hnědé, výtrusný prach je fialově hnědý a třeň nemá blanitý prsten, jen prstenovitou vláknitou zónu. Roste hlavně na pařezech, jehličnatých i listnatých. Šupinovky (rod Pholiota) — také trsnaté a na dřevě, s prstenem. Většina druhů má klobouk pokrytý odstávajícími šupinami a bývá sytě žlutá až rezavá, u některých druhů slizká. Polnička je hladká až svraskalá, nikdy nápadně šupinatá. Penízovka sametonohá (Flammulina velutipes) — jedlá, také trsnatá na listnatém dřevě, ale klobouk je oranžově hnědý a slizký, třeň sametově tmavě hnědý až černý a bez prstenu, a roste hlavně v zimě. Opeňka měnlivá (Kuehneromyces mutabilis) — jedlá, trsnatá na pařezech, s prstenem a s kloboukem, který za vlhka dvoubarevně „mění“ barvu od okraje. Je drobnější než polnička a její záměna s čepičatkou je notoricky nebezpečná. Pro začátečníka je bezpečnější držet se robustní polničky na živém listnáči. Žampiony — mají lupeny nejprve růžové, později čokoládově hnědé až černé, a černohnědý výtrusný prach, a nerostou v trsech na kmenech.
Popisy v atlasu vycházejí z dostupné literatury a průběžně je zpřesňujeme. Slouží jako vodítko, ne jako záruka správného určení — u hub platí bez výjimky, že co bezpečně nepoznáš, to nesbírej a nejez. Při podezření na otravu volej Toxikologické informační středisko Praha, 224 919 293 (nepřetržitě).