Pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum)

Hlavní sezona připadá na období od června do října. Přesný začátek i konec se ale každý rok posouvá podle počasí — plodnice vyrážejí zhruba 5–10 dní po vydatném dešti, když teploty neklesnou pod 10 °C.

Saprofyt rozkládající opad a humus. Roste v listnatých, smíšených i jehličnatých lesích, na pasekách, v mechu, podél lesních cest, na mýtinách, v parcích a na travnatých okrajích. Vyhledává spíš prosvětlená a otevřenější místa než hluboký zapojený les. Není vázaná na určitý typ půdy a najdeš ji od nížin do horských poloh po celé ČR. Patří k nejhojnějším houbám u nás. Roste jednotlivě, mnohem častěji ale v početných skupinách a shlucích, kde vedle sebe stojí desítky plodnic různého stáří. Sezona trvá od června do října, v teplých podzimech i do listopadu. Vrchol je v srpnu a září. Po vydatném dešti se plodnice objevují za 3–5 dnů a bílé stadium vydrží podle počasí jen několik dnů — za tepla i kratší dobu. Vyplatí se proto chodit na známá místa opakovaně. Suché loňské plodnice s otvorem na vrcholu vydrží v lese přes zimu a najdeš je i na jaře. Ty už jsou jen prázdné obaly.

V našem atlasu je pýchavka obecná vedená jako jedlá. Mladá pýchavka obecná s čistě bílým vnitřkem je jedlá. Chuť je mírná a nevýrazná, dužnina má měkkou, jemně houbovitou texturu. Než cokoli zpracuješ, musí být splněné dvě podmínky: každá plodnice byla podélně rozříznutá a zkontrolovaná, a vnitřek byl čistě bílý a homogenní. Kusy s nažloutlým, nazelenalým nebo hnědým vnitřkem vyhoď — nejde o vadu, ale o dozrávající výtrusy. Před úpravou plodnici oloupej — vnější vrstva s ostny je tuhá a hořká. Odřízni také spodní houbovitou sterilní část. Zůstane ti jen bílá dužnina. Krájí se na plátky 5–10 mm a smaží se na másle, obaluje se jako řízek nebo se dává do omelet, do polévek a do směsí s jinými houbami. Vždy tepelně upravuj. Tradiční lidové použití sušených výtrusů k zastavování krvácení dnes nemá oporu v medicíně a rány takto ošetřovat nemáš — hrozí infekce. Zůstává to jen historickou zajímavostí.

Muchomůrky ve stadiu vajíčka, zvlášť muchomůrka zelená (Amanita phalloides) — smrtelně jedovatá a nejnebezpečnější záměna vůbec. Mladá muchomůrka je před protržením obalu bílý kulovitý útvar velikosti holubího vejce, který vypadá zvenčí jako mladá pýchavka. Ochrana je jediná a naprosto nezbytná: Každou pýchavku bez výjimky rozřízni ostrým nožem podélně, přesně napůl, od vrcholu k bázi, a podívej se dovnitř. Pýchavka má vnitřek jednolitě bílý a homogenní, bez jakékoli struktury. Muchomůrka ve vajíčku má uvnitř zřetelný zárodek budoucí houby — v řezu uvidíš obrys klobouku, tenké čárky lupenů a stopku třeně, celé zabalené v blance pochvy. Ten obrys je jasně patrný okem. Jestli v řezu uvidíš cokoli jiného než stejnorodou bílou hmotu, celou houbu vyhoď. Rozřezat musíš každý jednotlivý kus, ne namátkově jeden z košíku. Hadovka smrdutá ve stadiu vajíčka (Phallus impudicus) — nejedlá, ne smrtelně jedovatá. Vajíčko je bělavé, měkké a pružné. V podélném řezu uvidíš rosolovitou průsvitnou vrstvu a uvnitř zelenavý zárodek budoucí plodnice — opět zřetelná struktura, ne homogenní bílá hmota. Rozříznutí ji odhalí okamžitě. Pestřec obecný a pestřec bradavčitý (Scleroderma) — jedovaté, způsobují zvracení, průjem a křeče, u citlivých lidí i závažnější potíže. Zvenčí jsou tvrdé, hrubě bradavičnaté, žlutohnědé až okrové, s velmi silnou a tuhou slupkou. V řezu je rozdíl jednoznačný: vnitřek je už od mládí tmavý — šedavě fialový až černofialový, často s bílou mramorovou kresbou, nikdy čistě bílý. Vůně je nepříjemná, po gumě nebo po kovu. Pýchavka stopkatá a pýchavka obrovská — jedlé ve stejném čistě bílém stadiu, žádné riziko. Odlišují se tvarem a velikostí. Pýchavky s hnědnoucí dužninou (jakýkoli druh) — nejde o jiný druh, ale o pokročilé stadium. Nejsou poživatelné, i když nejsou jedovaté v pravém slova smyslu. Vdechnutí velkého množství výtrusů může navíc dráždit dýchací cesty.