Galerie
Popis
Povrch klobouku tvoří voština: soustava komůrek oddělených ostrými žebry, uspořádaná jako včelí plástev. Žebra běží převážně podélně, od báze k vrcholu, a jsou propojena kratšími příčnými přepážkami, takže komůrky jsou protáhlé svisle. Žebra tmavnou dřív a víc než dna komůrek — u starších plodnic bývají téměř černá, zatímco komůrky zůstávají okrové až šedohnědé. Celkové zbarvení jde od žlutohnědé přes šedohnědou po tmavě hnědočernou.
Klobouk přirůstá k třeni celým svým spodním okrajem a netvoří převislou sukni. Třeň je bělavý až krémový, kratší než klobouk nebo zhruba stejně dlouhý, k bázi rozšířený, s jemně zrnitým až otrubnatým povrchem, často podélně zbrázděný.
Nejdůležitější znak celého rodu se ukáže až po podélném řezu: plodnice je zevnitř zcela dutá od vrcholu klobouku až po bázi třeně, dutina je jediná souvislá a stěny hladké. Žádná vata, žádné komůrky, žádná výplň. Tenhle řez je jediný spolehlivý způsob, jak odlišit smrže od jedovatého ucháče obecného, a dělá se u každé plodnice zvlášť.
Dužnina je tenká, křehká, voskovitá, bělavá až šedavá, na řezu se nemění. Vůně je slabá, houbová, nevýrazná. Výtrusný prach je bledě okrový až krémový.
Kde roste
Nejtypičtější lokality jsou spáleniště a stará ohniště, čerstvé paseky a vyklizené kácené plochy, navážky a rekultivované haldy, štěrkové okraje lesních cest, břehové porosty a záplavové terasy, ale i školky, sady, parky a záhony s dřevní štěpkou nebo borkou. Roste v jehličnatých i smíšených porostech, zvlášť pod borovicí a smrkem, a v lužních polohách pod jasany, topoly a jilmy.
Vyhledává vápnité a zásadité podloží, prohřáté a osluněné polohy s dostatkem světla. V ČR je nejhojnější v teplejších oblastech — jižní Morava, Polabí, Podkrušnohoří, okolí velkých řek — ale díky vazbě na štěpku a navážky se objevuje i ve městech.
Sezona začíná koncem března v nejteplejších polohách, hlavní vlna je celý duben a první polovina května, v horských oblastech se posouvá až do konce května. Rozhoduje kombinace prohřáté půdy a vláhy: po prvních teplých deštích, kdy denní teploty vylezou nad 15 °C a půda přes noc neklesá k nule, vyrazí plodnice během čtyř až deseti dnů.
Kdy roste
Hlavní sezona: duben – květen. Plodnice začínají vyrážet typicky v dubna a jsou k vidění do května. Skutečný start a konec sezony se posouvá podle počasí — sleduj naši aktuální předpověď.
Záměny
Kačenka česká (Verpa bohemica) — také jarní a také s hnědým protáhlým kloboukem, ale klobouk je jen podélně zvrásněný do hrubých hřebenů, netvoří pravidelnou voštinu, a hlavně je k třeni připojený pouze vrcholem a zbytkem visí volně jako zvonek. Třeň je uvnitř vyplněný vatovitým pletivem, ne dutý. Kačenka je řazena mezi jedlé po důkladné tepelné úpravě, ale je hůř snášená než smrže.
Smrž jezuit (Mitrophora semilibera) — jedlý po tepelné úpravě. Má malý klobouk 2–5 cm na dlouhém třeni a klobouk je k třeni přirostlý zhruba v polovině výšky, spodní polovina volně odstává. Smrž kuželovitý má klobouk přirostlý až dole a proti třeni podstatně mohutnější.
Smrž obecný (Morchella esculenta) — jedlý po tepelné úpravě. Klobouk má vejčitý až kulovitý, světlejší, žlutookrový, s nepravidelnou sítí komůrek bez převládajícího podélného směru. Záměna je bez následků.
Ucháčovec šumavský a další druhy rodu Gyromitra — všechny jarní ucháče považuj za jedovaté a nesbírej je. Společný znak: mozkovitě zvrásněný nebo laločnatě prohnutý klobouk bez pravidelné voštiny.
Jak Smrž kuželovitý poznat krok za krokem
2. Prohlédni si povrch klobouku zblízka. Hledej pravidelnou voštinu: ostrá žebra ohraničující jasně oddělené jamky, jako včelí plástev. Když je klobouk jen zvrásněný, zprohýbaný nebo laločnatý a komůrky nikde nevidíš, houbu odlož.
3. Sleduj, kudy klobouk přirůstá k třeni. U smrže kuželovitého dosedá klobouk na třeň celým spodním okrajem a netvoří volně visící sukni.
4. Rozřízni plodnici podélně celou, od vrcholu klobouku po bázi třeně. Musí být uvnitř jedna souvislá prázdná dutina s hladkými stěnami. Vatovitá výplň, komůrky nebo přepážky uvnitř znamenají, že jde o ucháč nebo kačenku — takovou houbu do košíku nedávej.
5. Zkontroluj bázi třeně. Má být bělavá, zrnitá, k zemi rozšířená, bez pochvy a bez blanitých zbytků.
6. Ověř dutinu ještě jednou u každé jednotlivé plodnice. Ucháče rostou ve stejnou dobu na podobných místech a v košíku se jeden mezi smrži snadno ztratí.
Srovnání s podobným druhem
| Znak | Smrž kuželovitý | Ucháč obecný |
|---|---|---|
| Povrch klobouku | Pravidelná voština, ostrá žebra, oddělené jamky | Nepravidelné zvrásnění a laloky jako mozek, bez komůrek |
| Tvar klobouku | Vyšší než široký, kuželovitý, špičatý | Zhruba stejně široký jako vysoký nebo širší, hrbolatý, nepravidelný |
| Barva | Žlutohnědá, šedohnědá až černohnědá, žebra tmavší | Červenohnědá, kaštanová až tmavě hnědá |
| Podélný řez | Jedna souvislá dutina od vrcholu po bázi | Nepravidelné komůrky s bělavou vatovitou výplní |
| Přirůstání klobouku | Celým spodním okrajem k třeni | Okraj laloků často volný a podvinutý |
| Biotop | Spáleniště, paseky, štěpka, cesty, vápnité půdy | Jehličnaté lesy, borovice, písčité půdy, paseky |
| Jedlost | Jedlý pouze po předvaření a slití vody | Jedovatý, nesbírat |
Jedlost a kulinární využití
Postup je vždy stejný: plodnice podélně rozkroj, vyklep a vypláchni z dutiny hlínu, hmyz a jehličí, vlož do studené vody, přiveď k varu a vař nejméně 15 minut. Vodu po předvaření slij a nepoužívej ji dál — ani do polévky, ani do omáčky. Teprve předvařené smrže dus, restuj nebo zapékej.
Chuť je výrazná, tmavě houbová, s ořechovým a lehce masovým podtónem, silnější než u smrže obecného. Hodí se do smetanových omáček k drůbeži a telecímu, do rizota, do omelet a jako náplň. Smrže velmi dobře vážou omáčku, protože dutina se naplní šťávou.
Sbírej mladé pevné plodnice. Staré smrže měknou, tmavnou, propadají se a rychle je obsadí larvy — poznáš je podle rozbředlých žeber a tmavých skvrn.
Sběr smržů je v národních parcích, národních přírodních rezervacích a dalších zvláště chráněných územích omezený nebo zakázaný. Před sběrem si ověř režim lokality.
Sušení, mražení a uchování
Mražení až po předvaření. Předvařené a scezené plodnice nech vychladnout, rozlož na plech a zamraž jednotlivě, teprve pak přesyp do sáčku. Syrové zmražené smrže po rozmrazení zvodnatí a rozpadnou se.
Nakládání do octa je možné, ale jedině z plodnic, které prošly patnáctiminutovým varem a slitím vody. Studená marináda ze syrových smržů toxiny neodstraní.
Čištění dělej za sucha, štětcem a nožem. Dutina je pastí na písek, hlínu a slimáky, proto plodnici vždy rozkroj podélně. Dlouhé máčení ve vodě smrž znehodnotí — nasákne a při smažení se rozvaří.
Sušený mletý smrž je silné koření do omáček a rizot. Skladuj ho odděleně, aroma proniká do okolních potravin.
Jak Smrž kuželovitý najít
Nejjistější místa jsou loňská spáleniště a čerstvé paseky ve druhém a třetím roce po zásahu, okraje lesních cest se štěrkovým posypem, břehy potoků a řek po jarní povodni, plochy pokryté dřevní štěpkou nebo borkou a zanedbané sady se starými jabloněmi a jasany.
Po vydatném dešti vyraz za čtyři až deset dní, podle toho, jak je teplo. Nejlepší jsou dny, kdy odpolední teploty drží nad 15 °C a noční neklesají pod pět. Suchý duben smrže úplně zruší.
Denní doba nerozhoduje pro růst, ale pro nález. Choď v šikmém světle ráno nebo pozdě odpoledne — smrž má barvu loňského listí a v poledním rovnoměrném světle prakticky zmizí. Pomáhá jít pomalu a dívat se do jednoho bodu tři čtyři metry před sebe. Kdo najde jednu plodnici, ať si klekne a prohledá dva metry kolem, smrže rostou v hloučcích.
Lidové názvy
Časté dotazy — Smrž kuželovitý
Kdy roste smrž kuželovitý?
Hlavní sezona připadá na období od dubna do května. Přesný začátek i konec se ale každý rok posouvá podle počasí — plodnice vyrážejí zhruba 5–10 dní po vydatném dešti, když teploty neklesnou pod 10 °C.
Kde roste smrž kuželovitý?
Smrž kuželovitý je saprotrof a částečně pionýrská houba narušených půd, nikoli klasický mykorhizní druh vázaný na jeden strom. Proto ho najdeš na místech, kam ostatní houbaři nechodí. Nejtypičtější lokality jsou spáleniště a stará ohniště, čerstvé paseky a vyklizené kácené plochy, navážky a rekultivované haldy, štěrkové okraje lesních cest, břehové porosty a záplavové terasy, ale i školky, sady, parky a záhony s dřevní štěpkou nebo borkou. Roste v jehličnatých i smíšených porostech, zvlášť pod borovicí a smrkem, a v lužních polohách pod jasany, topoly a jilmy. Vyhledává vápnité a zásadité podloží, prohřáté a osluněné polohy s dostatkem světla. V ČR je nejhojnější v teplejších oblastech — jižní Morava, Polabí, Podkrušnohoří, okolí velkých řek — ale díky vazbě na štěpku a navážky se objevuje i ve městech. Sezona začíná koncem března v nejteplejších polohách, hlavní vlna je celý duben a první polovina května, v horských oblastech se posouvá až do konce května. Rozhoduje kombinace prohřáté půdy a vláhy: po prvních teplých deštích, kdy denní teploty vylezou nad 15 °C a půda přes noc neklesá k nule, vyrazí plodnice během čtyř až deseti dnů.
Je smrž kuželovitý jedlý?
V našem atlasu je smrž kuželovitý vedený jako jedlá. Smrž kuželovitý je ceněná jedlá houba, ale výhradně po důkladné tepelné úpravě. Syrové a nedovařené smrže obsahují termolabilní toxiny, které způsobují zvracení, průjem, křeče a u citlivějších lidí i závratě a poruchy koordinace. Nikdy je nejez syrové, nekrájej je do salátu, nedávej je do marinád, které se dál tepelně nezpracují, a nepodávej je „na skus“ jako hřiby. Postup je vždy stejný: plodnice podélně rozkroj, vyklep a vypláchni z dutiny hlínu, hmyz a jehličí, vlož do studené vody, přiveď k varu a vař nejméně 15 minut. Vodu po předvaření slij a nepoužívej ji dál — ani do polévky, ani do omáčky. Teprve předvařené smrže dus, restuj nebo zapékej. Chuť je výrazná, tmavě houbová, s ořechovým a lehce masovým podtónem, silnější než u smrže obecného. Hodí se do smetanových omáček k drůbeži a telecímu, do rizota, do omelet a jako náplň. Smrže velmi dobře vážou omáčku, protože dutina se naplní šťávou. Sbírej mladé pevné plodnice. Staré smrže měknou, tmavnou, propadají se a rychle je obsadí larvy — poznáš je podle rozbředlých žeber a tmavých skvrn. Sběr smržů je v národních parcích, národních přírodních rezervacích a dalších zvláště chráněných územích omezený nebo zakázaný. Před sběrem si ověř režim lokality.
S čím si lze splést smrž kuželovitý?
Ucháč obecný (Gyromitra esculenta) — jedovatý, nejnebezpečnější záměna jarní sezony. Rozhodují dva znaky. První je klobouk: ucháč je nepravidelně zvrásněný a laločnatý jako mozek nebo jako zmuchlaný hadr, hmota klobouku plynule přechází sama do sebe a nikde nevytváří pravidelné oddělené komůrky. Smrž má plástev s ostrými žebry a jasně ohraničenými jamkami. Druhý a rozhodující znak je podélný řez: smrž je zevnitř jedna souvislá dutina, ucháč má vnitřek rozdělený nepravidelnými přepážkami do komůrek a vyplněný bělavou vatovitou hmotou. Ucháč navíc mívá klobouk širší než vysoký a nápadně červenohnědou až kaštanovou barvu. Rozřízni každou plodnici. Kačenka česká (Verpa bohemica) — také jarní a také s hnědým protáhlým kloboukem, ale klobouk je jen podélně zvrásněný do hrubých hřebenů, netvoří pravidelnou voštinu, a hlavně je k třeni připojený pouze vrcholem a zbytkem visí volně jako zvonek. Třeň je uvnitř vyplněný vatovitým pletivem, ne dutý. Kačenka je řazena mezi jedlé po důkladné tepelné úpravě, ale je hůř snášená než smrže. Smrž jezuit (Mitrophora semilibera) — jedlý po tepelné úpravě. Má malý klobouk 2–5 cm na dlouhém třeni a klobouk je k třeni přirostlý zhruba v polovině výšky, spodní polovina volně odstává. Smrž kuželovitý má klobouk přirostlý až dole a proti třeni podstatně mohutnější. Smrž obecný (Morchella esculenta) — jedlý po tepelné úpravě. Klobouk má vejčitý až kulovitý, světlejší, žlutookrový, s nepravidelnou sítí komůrek bez převládajícího podélného směru. Záměna je bez následků. Ucháčovec šumavský a další druhy rodu Gyromitra — všechny jarní ucháče považuj za jedovaté a nesbírej je. Společný znak: mozkovitě zvrásněný nebo laločnatě prohnutý klobouk bez pravidelné voštiny.
Popisy v atlasu vycházejí z dostupné literatury a průběžně je zpřesňujeme. Slouží jako vodítko, ne jako záruka správného určení — u hub platí bez výjimky, že co bezpečně nepoznáš, to nesbírej a nejez. Při podezření na otravu volej Toxikologické informační středisko Praha, 224 919 293 (nepřetržitě).