Galerie
Popis
Klobouk měří 4–12 cm, výjimečně víc, a je nepravidelně kulovitý, hrbolatý až sedlovitý — bývá stejně široký jako vysoký nebo výrazně širší. Povrch je hluboce a nepravidelně zvrásněný a laločnatý, hmota klobouku se sama do sebe zavinuje a zprohýbá jako mozek nebo jako zmuchlaný kus látky. Nikde nevytváří pravidelnou soustavu žeber a oddělených jamek. Právě to je základní rozdíl proti smržům, které mají klobouk pravidelně voštinový jako včelí plástev.
Zbarvení je červenohnědé, kaštanové až tmavě hnědé, u mladých plodnic někdy světlejší nebo nažloutlé, u starých téměř černohnědé. Okraje laloků bývají volné a podvinuté a místy přirůstají k třeni.
Třeň je krátký, tlustý, bělavý až narůžovělý, často zprohýbaný, zbrázděný a nepravidelně zploštělý; bývá kratší než klobouk a schovaný pod ním.
Rozhodující znak se ukáže po podélném řezu celou plodnicí: vnitřek není jediná čistá dutina, ale soustava nepravidelných komůrek a dutinek oddělených přepážkami a částečně vyplněných bělavou vatovitou hmotou. Smrž je proti tomu zevnitř zcela dutý od vrcholu klobouku po bázi třeně, s hladkými stěnami a bez jakékoli výplně. Tenhle jediný řez je nejspolehlivější způsob, jak jarní záměnu rozhodnout.
Dužnina je tenká, křehká, voskovitá, bělavá, na řezu se nemění. Vůně slabá, houbová až nasládlá. Výtrusný prach bělavý až bledě okrový.
Kde roste
Typická jsou také spáleniště a čerstvě narušené plochy, okraje lesních cest a mýtiny s obnaženou půdou, kde je hodně světla a půda se rychle prohřívá. Objevuje se často pod nahromaděným jehličím a mezi borůvčím, kde je špatně vidět.
V ČR je rozšířený po celém území, nejhojnější v písčitých borových oblastech — Polabí, Třeboňsko, Ralsko, Jihomoravské úvaly, Českolipsko. Roste od nížin do podhůří.
Sezona je od konce března do konce května, s vrcholem v dubnu, tedy přesně v době a často přesně na místech, kde lidé hledají smrže. To je hlavní důvod, proč se otravy stále dějí. Roste jednotlivě i v početných skupinách, opakovaně na stejných místech řadu let.
Kdy roste
Hlavní sezona: duben – květen. Plodnice začínají vyrážet typicky v dubna a jsou k vidění do května. Skutečný start a konec sezony se posouvá podle počasí — sleduj naši aktuální předpověď.
Záměny
Kačenka česká (Verpa bohemica) — jedlá po důkladné tepelné úpravě, ale hůř snášená. Má klobouk podélně zvrásněný do hrubých hřebenů, ne mozkovitě zprohýbaný, připojený k třeni jen vrcholem, a dlouhý štíhlý třeň. Ucháč má třeň krátký a tlustý.
Ucháč obrovský (Gyromitra gigas) a další druhy rodu Gyromitra — obsahují gyromitrin nebo příbuzné látky v proměnlivém množství. Považuj celý rod za nesbíratelný. Jednotlivé druhy rodu se rozlišují obtížně a rozdíly v obsahu toxinu jsou nespolehlivé.
Chřapáče (rod Helvella) — jarní i podzimní houby s laločnatým, sedlovitým nebo miskovitým kloboukem a často rýhovaným třeněm. Také nevhodné ke sběru.
⚠ Tento druh je jedovatá. Pokud si u houby nejsi 100% jistý, nikdy ji nesbírej a hlavně nejez.
Jak Ucháč obecný poznat krok za krokem
1. Podívej se na tvar klobouku. Ucháč je baňatý, hrbolatý a nesouměrný, obvykle stejně široký jako vysoký nebo širší. Smrž je zřetelně vyšší než široký a souměrný.
2. Prohlédni povrch klobouku zblízka. Hledej pravidelnou voštinu s ostrými žebry a oddělenými jamkami. Když vidíš jen zprohýbané vrásky a laloky, které se samy do sebe zavinují jako mozek, je to ucháč.
3. Zkontroluj barvu. Sytě červenohnědá až kaštanová barva klobouku je pro ucháč typická, u smržů se objevuje jen výjimečně.
4. Podívej se na třeň. Ucháč má třeň krátký, tlustý, zprohýbaný a schovaný pod kloboukem. Smrže mají třeň zřetelný a válcovitý.
5. Rozřízni plodnici podélně celou, od vrcholu klobouku po bázi třeně. Nepravidelné komůrky s bělavou vatovitou výplní znamenají ucháč. Jediná souvislá prázdná dutina s hladkými stěnami znamená smrž.
6. Řež každou plodnici zvlášť. Jeden ucháč v košíku smržů znehodnotí celý úlovek — vyhoď všechno, co s ním bylo v kontaktu, a košík vymyj.
Srovnání s podobným druhem
| Znak | Ucháč obecný (jedovatý) | Smrž kuželovitý (jedlý po předvaření) |
|---|---|---|
| Povrch klobouku | Mozkovité vrásky a laloky, žádné oddělené komůrky | Pravidelná voština, ostrá žebra, jasně oddělené jamky |
| Tvar klobouku | Baňatý, hrbolatý, nesouměrný, často širší než vyšší | Kuželovitý, souměrný, zřetelně vyšší než široký |
| Barva | Červenohnědá, kaštanová až tmavě hnědá | Žlutohnědá, šedohnědá až černohnědá |
| Podélný řez | Nepravidelné komůrky s bělavou vatovitou výplní | Jediná souvislá dutina, hladké stěny, bez výplně |
| Třeň | Krátký, tlustý, zprohýbaný, skrytý pod kloboukem | Zřetelný, válcovitý, zrnitý, dutý |
| Biotop | Borové lesy, písčité kyselé půdy, paseky | Spáleniště, paseky, štěpka, vápnité půdy |
| Jak naložit | Nesbírat v žádném případě | Předvařit 15 minut a slít vodu |
Jedlost a kulinární využití
Jed se jmenuje gyromitrin. V zažívacím traktu se rozkládá na monomethylhydrazin, silně toxickou látku, která poškozuje játra, rozkládá červené krvinky a působí na nervový systém. Stejná látka se používá jako složka raketového paliva.
Vaření, sušení ani opakované předvařování jed spolehlivě neodstraní. Gyromitrin je sice těkavý a část ho při varu a sušení skutečně uniká, ale zbytkové množství je nepředvídatelné a závisí na velikosti plodnic, době a způsobu úpravy i na konkrétní lokalitě. Obsah toxinu v plodnicích navíc kolísá mezi jednotlivými populacemi. Neexistuje domácí postup, po kterém by šlo o houbě mluvit jako o bezpečné. Tradiční úprava praktikovaná v některých zemích riziko snižuje, ale neruší, a existují popsané případy otrav i po ní.
Nebezpečné jsou i výpary při vaření. Uvolněný monomethylhydrazin se vdechuje a jsou popsány otravy lidí, kteří houbu vůbec nesnědli a jen stáli u hrnce.
Účinek je navíc kumulativní — dávky se sčítají a opakovaná konzumace v průběhu sezony může vést k otravě, i když jednotlivé porce potíže nevyvolaly. Gyromitrin je zároveň řazen mezi látky s karcinogenním potenciálem. Citlivost jednotlivých lidí se výrazně liší; někdo snese víc, jiný málo, a předem to nezjistíš.
Průběh otravy: prvních 6 až 12 hodin, někdy až 24, se neděje nic. Pak přijde nevolnost, opakované zvracení, průjem, křeče v břiše, bolest hlavy a slabost. Ve druhé fázi, obvykle po jednom až třech dnech, se objevuje žloutenka jako projev poškození jater, tmavá moč z rozpadu červených krvinek, poškození ledvin a v těžkých případech křeče a poruchy vědomí. Smrtelné případy jsou dokumentované.
Při podezření na otravu jednej okamžitě a nečekej na příznaky. Vyhledej nemocnici a řekni, že jde o možnou otravu ucháčem obecným, tedy gyromitrinem. Uschovej zbytky houby, obaly i zvratky, usnadní to určení.
Toxikologické informační středisko Praha, nepřetržitě: 224 919 293 a 224 915 402.
Pravidlo pro jarní sezonu bez výjimky: co po podélném řezu není zevnitř zcela duté, do košíku nepatří.
Sušení, mražení a uchování
Pokud ucháč omylem přineseš domů, vyhoď ho i s obalem, umyj si ruce, vymyj košík a zkontroluj, jestli se nedrolil mezi ostatní houby. Zbytky se nepřidávají do kompostu určeného k pěstování jedlých plodin.
Toxikologické informační středisko Praha, nepřetržitě: 224 919 293 a 224 915 402.
Jak Ucháč obecný najít
Ucháč roste od nížin do podhůří, nejhojněji na písčitých kyselých půdách pod borovicemi, na vřesovištích, v okolí pískoven, na náspech a pasekách. Ve stejném období a často jen pár set metrů od nich rostou smrže. Když sbíráš smrže v borovém lese na písku, počítej s tím, že ucháč potkáš.
Roste od konce března do konce května, nejvíc v dubnu, obvykle čtyři až deset dní po teplém dešti — přesně jako smrže.
Bývá skrytý pod jehličím, v borůvčí a u pařezů, kde vypadá jako hrouda hlíny nebo staré listí. Právě proto ho lidé sbírají „mimochodem“ spolu se smrži. Rozhoduje podélný řez u každé plodnice, ne pohled do košíku na konci vycházky.
Lidové názvy
Časté dotazy — Ucháč obecný
Kdy roste ucháč obecný?
Hlavní sezona připadá na období od dubna do května. Přesný začátek i konec se ale každý rok posouvá podle počasí — plodnice vyrážejí zhruba 5–10 dní po vydatném dešti, když teploty neklesnou pod 10 °C.
Kde roste ucháč obecný?
Ucháč obecný roste především v jehličnatých lesích, s výraznou vazbou na borovici, méně na smrk. Vyhledává písčité, kyselé a chudé půdy — borové bory na písku, vřesoviště s náletem, okraje pískoven, náspy a paseky. Typická jsou také spáleniště a čerstvě narušené plochy, okraje lesních cest a mýtiny s obnaženou půdou, kde je hodně světla a půda se rychle prohřívá. Objevuje se často pod nahromaděným jehličím a mezi borůvčím, kde je špatně vidět. V ČR je rozšířený po celém území, nejhojnější v písčitých borových oblastech — Polabí, Třeboňsko, Ralsko, Jihomoravské úvaly, Českolipsko. Roste od nížin do podhůří. Sezona je od konce března do konce května, s vrcholem v dubnu, tedy přesně v době a často přesně na místech, kde lidé hledají smrže. To je hlavní důvod, proč se otravy stále dějí. Roste jednotlivě i v početných skupinách, opakovaně na stejných místech řadu let.
Je ucháč obecný jedlý?
V našem atlasu je ucháč obecný vedený jako jedovatá. Tento druh nesbírej ani neochutnávej. Otrava houbami se často projeví až po mnoha hodinách, kdy už bývá pozdě.
S čím si lze splést ucháč obecný?
Smrže (Morchella conica, M. esculenta, M. deliciosa) — jedlé po důkladném provaření. Toto je záměna, která posílá lidi do nemocnice. Rozhodují dva znaky. Povrch klobouku: smrž má pravidelnou voštinu, tedy ostrá žebra ohraničující jasně oddělené komůrky, jako včelí plástev. Ucháč má nepravidelné vrásky a laloky bez komůrek. Podélný řez: smrž je zevnitř zcela dutý od vrcholu po bázi, jedna souvislá dutina s hladkými stěnami. Ucháč má nepravidelné komůrky s bělavou vatovitou výplní. Smrže mají také klobouk zřetelně vyšší než široký a nasazený souměrně, ucháč bývá baňatý a nesouměrný. Kačenka česká (Verpa bohemica) — jedlá po důkladné tepelné úpravě, ale hůř snášená. Má klobouk podélně zvrásněný do hrubých hřebenů, ne mozkovitě zprohýbaný, připojený k třeni jen vrcholem, a dlouhý štíhlý třeň. Ucháč má třeň krátký a tlustý. Ucháč obrovský (Gyromitra gigas) a další druhy rodu Gyromitra — obsahují gyromitrin nebo příbuzné látky v proměnlivém množství. Považuj celý rod za nesbíratelný. Jednotlivé druhy rodu se rozlišují obtížně a rozdíly v obsahu toxinu jsou nespolehlivé. Chřapáče (rod Helvella) — jarní i podzimní houby s laločnatým, sedlovitým nebo miskovitým kloboukem a často rýhovaným třeněm. Také nevhodné ke sběru.
Popisy v atlasu vycházejí z dostupné literatury a průběžně je zpřesňujeme. Slouží jako vodítko, ne jako záruka správného určení — u hub platí bez výjimky, že co bezpečně nepoznáš, to nesbírej a nejez. Při podezření na otravu volej Toxikologické informační středisko Praha, 224 919 293 (nepřetržitě).