Galerie
Popis
Klobouk měří 5–15 cm. U mladých plodnic je nápadně tvarovaný: není zaoblený, ale tupě hranatý, jakoby shora uťatý nebo zploštělý, s téměř svislými boky. Později se rozkládá do klenutého a plochého tvaru. Povrch je hladký, křídově bílý až šedobílý, u starších plodnic šedavě skvrnitý. Při dotyku a otlačení rychle žloutne, zvlášť na okraji.
Lupeny jsou husté a volné. Zamlada bledě šedavě růžové, později šedohnědé a nakonec čokoládově tmavohnědé. Barvou lupenů tedy tento druh od jedlých žampionů nerozlišíš — je to pořád žampion.
Třeň je 6–15 cm vysoký, štíhlý, bílý, hladký, dutý, k bázi zřetelně ztlustlý do hlízovité cibulky. Blanitou pochvu nemá. Prsten je dvojitý, blanitý, visící, na spodní straně paprsčitě rozpadlý.
Rozhodující znak je barevná reakce na řezu: rozřízni bázi třeně a dužnina se během několika sekund zbarví sytě chromově až citronově žlutě. Reakce je nejsilnější právě v hlízovité bázi, o něco slabší nahoře v třeni a v klobouku, kde bývá jen bledá. Žlutá barva po několika minutách přechází do hnědavé.
Druhý rozhodující znak je zápach. Dužnina páchne po karbolu, inkoustu, fenolu nebo lékárně — nepříjemně chemicky. Zápach je nejsilnější v bázi třeně a při zahřátí výrazně sílí; pokud se plodnice omylem dostane na pánev, celý pokrm zapáchne a zežloutne.
Výtrusný prach je tmavě čokoládově hnědý.
Kde roste
Vyskytuje se po celé ČR od nížin do podhůří, nejhojnější je v městských a příměstských lokalitách. Právě proto je nebezpečný: kdo sbírá bílé žampiony v parku nebo na zahradě, potká ho velmi pravděpodobně.
Plodnice se objevují od června do října, roste často v hustých skupinách, řadách a kruzích, běžně po deseti i více plodnicích na jednom místě.
Kdy roste
Hlavní sezona: červen – říjen. Plodnice začínají vyrážet typicky v června a jsou k vidění do října. Skutečný start a konec sezony se posouvá podle počasí — sleduj naši aktuální předpověď.
Záměny
Žampion ovčí — jedlý. Voní anýzově, dužnina žloutne jen bledě a pomalu, mladý klobouk je zaoblený, ne hranatý, a báze třeně není tak ostře hlízovitá. Roste spíš na pastvinách než v městské zeleni.
Žampion polní — jedlý. Dužnina se na řezu prakticky nemění nebo jen slabě narůžoví, vůně je houbová až mírně anýzová, nikdy chemická.
Žampion velkovýtrusý — jedlý, mnohem masitější a robustnější, s anýzovou vůní; ve stáří páchne po čpavku, ne po karbolu.
Žampion dvouvýtrusý (pěstovaný) — jedlý, dužnina slabě růžoví, nežloutne chromově.
Muchomůrka zelená a muchomůrka jízlivá — smrtelně jedovaté. I když je karbolový žampion sám jedovatý, muchomůrka je nesrovnatelně nebezpečnější. Muchomůrky mají lupeny trvale bílé a na bázi třeně blanitou pochvu, karbolový žampion má lupeny hnědnoucí a pochvu nemá. Pravidlo o vyhrabání plodnice i s bází platí bez výjimky.
⚠ Tento druh je jedovatá. Pokud si u houby nejsi 100% jistý, nikdy ji nesbírej a hlavně nejez.
Jak Žampion karbolový poznat krok za krokem
2. Zamáčkni okraj klobouku palcem. Rychlé zežloutnutí otlaku je druhý varovný signál.
3. Vyhrab plodnici celou i s bází. Báze je nápadně hlízovitě ztlustlá a nemá blanitou pochvu. Pochva by znamenala muchomůrku, tedy ještě horší nález.
4. Rozřízni bázi třeně napůl. Sytě chromově žlutá barva, která naskočí během sekund, znamená žampion karbolový — houbu nech v lese.
5. Přičichni k řezu v bázi. Karbolový, inkoustový nebo lékárenský zápach potvrzuje určení.
6. Když jsi řezal karbolový žampion, otři nůž a ruce, než sáhneš na jedlé houby v košíku.
Srovnání s podobným druhem
| Znak | Žampion karbolový | Žampion ovčí |
|---|---|---|
| Báze třeně po naříznutí | sytě chromově žlutá během sekund | bledě slámově žlutá, pomalu |
| Vůně dužniny | karbol, inkoust, lékárna; sílí v teple | anýz, mandle |
| Tvar mladého klobouku | tupě hranatý, jakoby uťatý | polokulovitý, zaoblený |
| Báze třeně | ostře hlízovitě ztlustlá | mírně kyjovitá |
| Typické stanoviště | parky, zahrady, živé ploty | pastviny, louky, meze |
| Výtrusný prach | čokoládově hnědý | čokoládově hnědý |
| Jedlost | jedovatý — zažívací otrava | jedlý, velmi dobrý |
Jedlost a kulinární využití
Jedovaté látky nejsou dosud plně objasněné; hlavní podíl se přisuzuje fenolickým sloučeninám, mezi nimi látce zvané xanthodermin, která je zodpovědná i za žloutnutí a za karbolový zápach. Běžná kuchyňská úprava toxicitu neodstraní — vaření, smažení ani sušení nepomůže. Zahřátí naopak zápach zesílí, takže se otrava někdy odhalí až podle nesnesitelně páchnoucí pánve.
Otrava má charakter prudkého gastrointestinálního syndromu. Příznaky nastupují rychle, typicky za 30 minut až 3 hodiny po jídle: nevolnost, opakované zvracení, křeče v břiše, průjem, pocení, bolest hlavy a slabost. Potíže obvykle odezní během jednoho až dvou dnů. Citlivost je značně individuální — někdo má potíže po jediném klobouku, jiný po velké porci téměř žádné, což je zrádné, protože se pak druh v rodině traduje jako neškodný.
Smrtelné otravy popsané nejsou, ale u dětí, starších lidí a osob se srdečními nebo ledvinovými problémy může být ztráta tekutin a minerálů vážná a vyžádat si nemocniční péči.
Když se plodnice omylem dostane do jídla, celé jídlo vyhoď. Nedá se z něj vybrat, jed prostoupí pokrmem.
Při potížích po požití: vyhledej lékaře, zvlášť když zvracení a průjem neustávají nebo když jde o dítě. Doplňuj tekutiny s minerály. Uschovej zbytky jídla i syrových hub — usnadní to určení. A hlavně: dokud není jisté, o jakou houbu šlo, nesmí se otrava odbýt jako „něco nám nesedlo“. Odložený nástup příznaků nad 6 hodin je varovný signál otravy muchomůrkou zelenou, která vyžaduje okamžitou nemocniční péči.
Toxikologické informační středisko Praha, nepřetržitě: 224 919 293 a 224 915 402.
Sušení, mražení a uchování
Jedna praktická poznámka ke zpracování jedlých žampionů: karbolový žampion roste ve stejných skupinách jako jedlé druhy, proto každou plodnici řež a kontroluj jednotlivě, ne po hrsti. Když jedinou plodnici propašuješ do košíku, znehodnotí zápachem celý sběr až po tepelné úpravě, kdy už je pozdě.
Jak Žampion karbolový najít
Lidové názvy
Časté dotazy — Žampion karbolový
Kdy roste žampion karbolový?
Hlavní sezona připadá na období od června do října. Přesný začátek i konec se ale každý rok posouvá podle počasí — plodnice vyrážejí zhruba 5–10 dní po vydatném dešti, když teploty neklesnou pod 10 °C.
Kde roste žampion karbolový?
Roste jako rozkladač na půdách bohatých na dusík, s výraznou vazbou na lidská sídla. Nejčastěji ho najdeš v parcích, na zahradách, v travnatých pásech podél chodníků a silnic, pod živými ploty, na kompostech, v alejích a na hřbitovech. Vzácněji roste i na loukách, pastvinách a na okrajích listnatých lesů. Vyskytuje se po celé ČR od nížin do podhůří, nejhojnější je v městských a příměstských lokalitách. Právě proto je nebezpečný: kdo sbírá bílé žampiony v parku nebo na zahradě, potká ho velmi pravděpodobně. Plodnice se objevují od června do října, roste často v hustých skupinách, řadách a kruzích, běžně po deseti i více plodnicích na jednom místě.
Je žampion karbolový jedlý?
V našem atlasu je žampion karbolový vedený jako jedovatá. Tento druh nesbírej ani neochutnávej. Otrava houbami se často projeví až po mnoha hodinách, kdy už bývá pozdě.
S čím si lze splést žampion karbolový?
Pořadí je tady obrácené než u jedlých druhů — nejde o to, s čím si spleteš tenhle druh, ale za co bys ho mohl omylem považovat. Žampion ovčí — jedlý. Voní anýzově, dužnina žloutne jen bledě a pomalu, mladý klobouk je zaoblený, ne hranatý, a báze třeně není tak ostře hlízovitá. Roste spíš na pastvinách než v městské zeleni. Žampion polní — jedlý. Dužnina se na řezu prakticky nemění nebo jen slabě narůžoví, vůně je houbová až mírně anýzová, nikdy chemická. Žampion velkovýtrusý — jedlý, mnohem masitější a robustnější, s anýzovou vůní; ve stáří páchne po čpavku, ne po karbolu. Žampion dvouvýtrusý (pěstovaný) — jedlý, dužnina slabě růžoví, nežloutne chromově. Muchomůrka zelená a muchomůrka jízlivá — smrtelně jedovaté. I když je karbolový žampion sám jedovatý, muchomůrka je nesrovnatelně nebezpečnější. Muchomůrky mají lupeny trvale bílé a na bázi třeně blanitou pochvu, karbolový žampion má lupeny hnědnoucí a pochvu nemá. Pravidlo o vyhrabání plodnice i s bází platí bez výjimky.
Popisy v atlasu vycházejí z dostupné literatury a průběžně je zpřesňujeme. Slouží jako vodítko, ne jako záruka správného určení — u hub platí bez výjimky, že co bezpečně nepoznáš, to nesbírej a nejez. Při podezření na otravu volej Toxikologické informační středisko Praha, 224 919 293 (nepřetržitě).