Popis
Klobouk měří 10–25 cm, výjimečně až 30 cm. Zamlada je polokulovitý s podvinutým okrajem, později klenutý až plochý. Povrch je bílý až krémový, zprvu hladký a jemně plstnatý, u dospělých plodnic se pokožka rozpraskává do plochých nahnědlých šupinek nebo políček, zvlášť ve středu klobouku. Na omak a v místě otlaku slabě žloutne až narůžoví.
Lupeny jsou velmi husté, úzké a volné. Zamlada bledě šedorůžové, postupně sytě růžové, pak hnědé a nakonec čokoládově tmavohnědé.
Třeň je krátký a mohutný — 5–12 cm vysoký a 2–5 cm tlustý, tedy nápadně tlustý vzhledem k délce. Je bílý, pevný, plný (nedutý, na rozdíl od žampionu ovčího), k bázi válcovitý až mírně zúžený. Pod prstenem bývá jemně vločkatý. Blanitou pochvu nemá.
Prsten je široký, dvojitý, blanitý a visí dolů; na spodní straně bývá paprsčitě rozpadlý do plátků. Posuvný po třeni není.
Dužnina je bílá, tuhá a velmi masitá. Na řezu slabě žloutne, u některých plodnic spíš narůžoví, nikdy nezčervená a nikdy nenaskočí sytě chromová žluť. Mladé plodnice voní anýzově až mandlově. Staré plodnice charakteristicky páchnou po čpavku nebo moči — odtud druhé používané jméno *Agaricus urinascens*.
Výtrusný prach je tmavě čokoládově hnědý. Výtrusy jsou nápadně velké, což dalo druhu jméno; mikroskopicky je to nejjistější znak.
Kde roste
Vyžaduje vápnitější a bohatší půdy než žampion ovčí a je znatelně vzácnější. V ČR ho najdeš roztroušeně, nejspíš v teplejších zemědělských oblastech — na jižní Moravě, v Polabí, Českém krasu a v podhůří na vápencových podložích.
Plodnice vyrůstají od července do října, s vrcholem v srpnu a září. Roste jednotlivě, v malých skupinách nebo v čarodějných kruzích. Objevuje se dva až pět dní po vydatném dešti, který přišel po teplém období.
Protože je vzácnější a plodnice jsou velké, vyplatí se známá místa hlídat — jedna lokalita plodí opakovaně roky za sebou.
Kdy roste
Hlavní sezona: červenec – říjen. Plodnice začínají vyrážet typicky v července a jsou k vidění do října. Skutečný start a konec sezony se posouvá podle počasí — sleduj naši aktuální předpověď.
Záměny
Žampion karbolový — jedovatý, zažívací otrava. Je štíhlejší a menší, ale záměna je reálná zvlášť u mladých plodnic. Klíč: po naříznutí báze třeně naskočí u karbolového sytě chromová žluť během několika sekund a dužnina páchne po karbolu a inkoustu. Velkovýtrusý žloutne jen slabě a voní anýzově, nebo u starých kusů po čpavku. Čpavkový zápach si s karbolovým nespleteš — je to jiná vůně, ale při jakékoli nejistotě houbu nechej být.
Žampion ovčí — jedlý, velmi podobný. Má tenčí a dutý třeň, klobouk se nerozpraskává do políček a nikdy nepáchne po čpavku. Záměna není nebezpečná.
Žampion hlíznatý a další velké bílé žampiony — jedlé nebo neškodné druhy. Rozlišení je pro sběr méně důležité, protože žádný z nich není jedovatý; pochva ale u žádného z nich být nesmí.
Pýchavka obrovská v mladém stavu — jedlá, občasná záměna na dálku na pastvině. Rozříznutá pýchavka je uvnitř celistvě bílá bez lupenů a bez třeně, takže odlišení je okamžité.
Jak Žampion velkovýtrusý poznat krok za krokem
2. Prohlédni povrch klobouku: u dospělé plodnice bývá rozpraskaný do plochých nahnědlých políček nebo šupinek.
3. Obrať houbu a zkontroluj lupeny. Musí být volné a růžové až čokoládově hnědé. Bílé lupeny u dospělé plodnice znamenají okamžitě odložit.
4. Vyhrab plodnici celou i s bází třeně, bázi očisti a hledej blanitou pochvu. Když ji najdeš, jde o muchomůrku — nesbírej.
5. Rozřízni třeň podélně až do báze. Slabé žloutnutí nebo narůžovění je v pořádku, sytě chromově žlutá báze znamená žampion karbolový.
6. Přičichni k řezu. Anýz a mandle znamenají mladou plodnici na jídlo, čpavek znamená přezrálou plodnici k nechání, karbol a inkoust znamenají jedovatý druh.
Srovnání s podobným druhem
| Znak | Žampion velkovýtrusý | Muchomůrka jízlivá |
|---|---|---|
| Barva lupenů | růžové → čokoládově hnědé | trvale bílé |
| Báze třeně | bez pochvy, válcovitá až zúžená | blanitá pochva (vak) |
| Třeň | krátký, velmi tlustý, plný | štíhlý, dutější, s vločkami |
| Dužnina na řezu | slabě žloutne či růžoví | nemění se |
| Vůně | anýz, u starých plodnic čpavek | nevýrazná až nasládle nepříjemná |
| Výtrusný prach | čokoládově hnědý | bílý |
| Jedlost | jedlý, velmi dobrý | smrtelně jedovatá |
Jedlost a kulinární využití
Chuť je plná a výrazná, s anýzovým až mandlovým aroma u mladých plodnic. Dužnina je tuhá a při smažení se nerozpadá, takže se hodí i tam, kde jiné žampiony zklamou: krájej klobouk na plátky silné 1 cm a osmaž je jako řízky, grilované plátky drží tvar, výborné jsou plněné klobouky zapečené v troubě a taky plátky do guláše nebo na houbový „steak“.
Sbírej jen mladé a středně staré plodnice, dokud jsou lupeny světlé a dužnina voní anýzem. Staré plodnice s čpavkovým zápachem už na jídlo nepatří — zápach se vařením nezmírní a chuť pokrmu zkazí. Zápach po čpavku je zároveň dobrý signál, že houba je přezrálá.
Čištění: houbu neomývej, otři ji a odřež spodní část třeně. Klobouk se u velkých kusů dá oloupat, ale není to nutné. Zkontroluj třeň na řezu — velké plodnice bývají prolezlé larvami zespodu.
Platí i tady, že žampiony rostoucí u silnic, na hnojených okrajích polí a v městské zeleni nesbírej — rod *Agaricus* hromadí těžké kovy.
Sušení, mražení a uchování
Sušení funguje, ale kvůli tloušťce dužniny krájej tenčeji, na 4–5 mm, a suš při teplotě do 50 °C déle než u jiných hub. Nedosušené silné plátky plesniví.
Nakládání do sladkokyselého nálevu se hodí spíš pro mladé kloboučky nakrájené na kostky.
Skladování: v papírovém sáčku v lednici nejvýš dva dny. Velké plodnice se doma rychle otevřou a dozrají, lupeny zčernají a začne se ozývat čpavkový tón — proto je zpracuj hned v den sběru.
Jak Žampion velkovýtrusý najít
Vyrážej dva až pět dní po vydatném dešti v teplém období. Velké bílé plodnice jsou v krátkém drnu vidět na desítky metrů, takže se vyplatí projít louku s dalekohledem nebo aspoň pomalu okem po hraně.
Kruhy a hnízda si zapisuj — druh je vzácnější, ale věrný lokalitě. Ráno jsou plodnice pevné a méně napadené larvami, odpolední slunce je rychle povadí.
Lidové názvy
Časté dotazy — Žampion velkovýtrusý
Kdy roste žampion velkovýtrusý?
Hlavní sezona připadá na období od července do října. Přesný začátek i konec se ale každý rok posouvá podle počasí — plodnice vyrážejí zhruba 5–10 dní po vydatném dešti, když teploty neklesnou pod 10 °C.
Kde roste žampion velkovýtrusý?
Roste na otevřených travnatých plochách na živné, hnojené půdě: na pastvinách, loukách, mezích, ve starých sadech, na okrajích polí, v parcích a na zahradách. Do lesa nechodí. Vyžaduje vápnitější a bohatší půdy než žampion ovčí a je znatelně vzácnější. V ČR ho najdeš roztroušeně, nejspíš v teplejších zemědělských oblastech — na jižní Moravě, v Polabí, Českém krasu a v podhůří na vápencových podložích. Plodnice vyrůstají od července do října, s vrcholem v srpnu a září. Roste jednotlivě, v malých skupinách nebo v čarodějných kruzích. Objevuje se dva až pět dní po vydatném dešti, který přišel po teplém období. Protože je vzácnější a plodnice jsou velké, vyplatí se známá místa hlídat — jedna lokalita plodí opakovaně roky za sebou.
Je žampion velkovýtrusý jedlý?
V našem atlasu je žampion velkovýtrusý vedený jako jedlá. Žampion velkovýtrusý patří mezi nejlepší jedlé žampiony a je ceněný hlavně pro množství pevného masa. Jediná plodnice může vystačit na jídlo pro celou rodinu. Chuť je plná a výrazná, s anýzovým až mandlovým aroma u mladých plodnic. Dužnina je tuhá a při smažení se nerozpadá, takže se hodí i tam, kde jiné žampiony zklamou: krájej klobouk na plátky silné 1 cm a osmaž je jako řízky, grilované plátky drží tvar, výborné jsou plněné klobouky zapečené v troubě a taky plátky do guláše nebo na houbový „steak“. Sbírej jen mladé a středně staré plodnice, dokud jsou lupeny světlé a dužnina voní anýzem. Staré plodnice s čpavkovým zápachem už na jídlo nepatří — zápach se vařením nezmírní a chuť pokrmu zkazí. Zápach po čpavku je zároveň dobrý signál, že houba je přezrálá. Čištění: houbu neomývej, otři ji a odřež spodní část třeně. Klobouk se u velkých kusů dá oloupat, ale není to nutné. Zkontroluj třeň na řezu — velké plodnice bývají prolezlé larvami zespodu. Platí i tady, že žampiony rostoucí u silnic, na hnojených okrajích polí a v městské zeleni nesbírej — rod *Agaricus* hromadí těžké kovy.
S čím si lze splést žampion velkovýtrusý?
Muchomůrka jízlivá a muchomůrka zelená — smrtelně jedovaté. Bílá muchomůrka jízlivá roste sice spíš v lese, ale na travnatých okrajích a v parcích ji potkat můžeš. Rozdíl: muchomůrky mají lupeny trvale bílé a na bázi třeně blanitou pochvu. Žampion velkovýtrusý má lupeny růžové až čokoládově hnědé a pochvu nemá nikdy. Plodnici vždy vyhrab celou i s bází a bázi očisti od hlíny — pochva bývá v zemi a při uříznutí nožem ji neuvidíš. Žampion karbolový — jedovatý, zažívací otrava. Je štíhlejší a menší, ale záměna je reálná zvlášť u mladých plodnic. Klíč: po naříznutí báze třeně naskočí u karbolového sytě chromová žluť během několika sekund a dužnina páchne po karbolu a inkoustu. Velkovýtrusý žloutne jen slabě a voní anýzově, nebo u starých kusů po čpavku. Čpavkový zápach si s karbolovým nespleteš — je to jiná vůně, ale při jakékoli nejistotě houbu nechej být. Žampion ovčí — jedlý, velmi podobný. Má tenčí a dutý třeň, klobouk se nerozpraskává do políček a nikdy nepáchne po čpavku. Záměna není nebezpečná. Žampion hlíznatý a další velké bílé žampiony — jedlé nebo neškodné druhy. Rozlišení je pro sběr méně důležité, protože žádný z nich není jedovatý; pochva ale u žádného z nich být nesmí. Pýchavka obrovská v mladém stavu — jedlá, občasná záměna na dálku na pastvině. Rozříznutá pýchavka je uvnitř celistvě bílá bez lupenů a bez třeně, takže odlišení je okamžité.
Popisy v atlasu vycházejí z dostupné literatury a průběžně je zpřesňujeme. Slouží jako vodítko, ne jako záruka správného určení — u hub platí bez výjimky, že co bezpečně nepoznáš, to nesbírej a nejez. Při podezření na otravu volej Toxikologické informační středisko Praha, 224 919 293 (nepřetržitě).