Popis
Klobouk měří 5–15 cm, výjimečně až 20 cm. Zprvu je vejčitý až kuželovitý, později se rozkládá do zvonu a nakonec skoro naplocho, přičemž uprostřed zůstává tupý hrbol. Barva je proměnlivá: bělavá, šedavá, šedohnědá až olivově hnědá, obvykle s tmavším středem. Povrch je za vlhka nápadně slizký až mazlavý, za sucha lesklý a hedvábný, s jemnými vrostlými radiálními vlákny. Okraj je u starších plodnic slabě rýhovaný.
Lupeny jsou volné — třeně se vůbec nedotýkají — husté, poměrně široké a břichaté. U mladých plodnic jsou bílé, ale během několika hodin až dne přecházejí do masově růžové až lososové barvy. Tahle barva je typický znak celé skupiny a s věkem se prohlubuje.
Třeň je 5–20 cm vysoký a 1–2,5 cm silný, bílý, hladký nebo jemně vláknitý, dolů rozšířený, plný. Prsten na něm zcela chybí. Na bázi vyrůstá třeň z volné bílé blanité pochvy — z vaku, který obaloval mladou plodnici.
Dužnina je bílá, měkká, ve třeni vláknitá, na řezu se nemění. Vůně nevýrazná, u některých plodnic slabě ředkvičková. Výtrusný prach je růžový až lososově růžový — a to je rozhodující znak, který druh odděluje od muchomůrek, jejichž výtrusný prach je bílý.
Kde roste
Roste na hnojených a živinami bohatých místech: na kompostech, hnojištích, zbytcích slámy a siláže, na polích po sklizni, na zoraných okrajích, v zahradách, sadech, parcích, na travnatých plochách u silnic a na navážkách zeminy. Občas i na okrajích lesa tam, kde se hromadí organický odpad.
Je hojná po celé republice od nížin až do podhůří, nejvíc v zemědělské krajině. Sezona trvá od května do října s vrcholem v pozdním létě a časném podzimu, po teplých vydatných deštích.
Plodnice vyrůstají rychle a stejně rychle stárnou — během dvou tří dnů se z vajíčka stane rozložený klobouk a za další dva dny je houba rozteklá. Po vydatném srpnovém nebo zářijovém dešti se vyplatí zkontrolovat známé místo hned druhý až třetí den.
Kdy roste
Hlavní sezona: květen – říjen. Plodnice začínají vyrážet typicky v května a jsou k vidění do října. Skutečný start a konec sezony se posouvá podle počasí — sleduj naši aktuální předpověď.
Záměny
- Prsten. Muchomůrky mají na třeni bílý blanitý prsten. Závojnatka prsten nemá nikdy. Pozor, u starých muchomůrek může prsten odpadnout, takže tento znak nikdy nepoužívej sám.
- Lupeny a výtrusný prach. Muchomůrka má lupeny bílé po celý život a bílý výtrusný prach. Závojnatka má lupeny dospělé plodnice masově růžové a výtrusný otisk růžový. Otisk na tmavém papíře je nejspolehlivější rozhodnutí.
Když plodnice ještě nemá vybarvené lupeny, prostě ji nesbírej. Ve stadiu vajíčka nebo mladého klobouku s bílými lupeny se závojnatka od smrtelné muchomůrky bezpečně odlišit nedá.
Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens) — jedlá po tepelné úpravě, ale má prsten, hlízovitou bázi bez volné pochvy a dužninu, která na řezu a v místech okusu červená. Závojnatka se na řezu nemění.
Kukmák bělovlnný (Volvariella bombycina) — příbuzný druh s růžovými lupeny a pochvou, ale roste na dřevě, hlavně na jilmech a javorech, a klobouk má hedvábně bíle plstnatý. Jedlý.
Štítovky (rod Pluteus) — mají rovněž volné růžové lupeny a růžový výtrusný prach, ale nemají pochvu a rostou na dřevě nebo na pilinách. Nejedlé až jedlé, záměna není nebezpečná.
Žampiony (rod Agaricus) — lupeny přecházejí z růžové do čokoládově hnědé až černé, výtrusný prach je tmavě hnědý, a mají prsten. Pochvu nemají.
Jak Závojnatka šafránová poznat krok za krokem
2. Vyhrab celou plodnici i s bází. Nikdy neřež nožem u země. Musíš vidět volnou blanitou pochvu, ze které třeň vyrůstá.
3. Projeď prstem celý třeň od báze k lupenům. Nesmí na něm být žádný prsten ani zbytek prstenu. Jakýkoli blanitý límec nebo kroužek znamená okamžité vyřazení houby.
4. Prohlédni si lupeny. Musí být volné, tedy nedotýkat se třeně, a masově růžové. Bílé lupeny znamenají, že plodnici necháváš v lese, bez výjimky.
5. Rozřízni plodnici podélně. Dužnina je bílá a na vzduchu se nemění.
6. Udělej výtrusný otisk na tmavý papír — klobouk polož lupeny dolů na několik hodin. Otisk musí být růžový až lososový. Bílý otisk znamená muchomůrku a celý nález vyhazuješ.
Srovnání s podobným druhem
| Znak | Závojnatka šafránová | Muchomůrka zelená |
|---|---|---|
| Prsten na třeni | chybí vždy | bílý blanitý, visící |
| Pochva na bázi | volná bílá, blanitá | volná bílá, blanitá |
| Barva lupenů ve stáří | masově růžová | zůstávají bílé |
| Výtrusný prach | růžový až lososový | bílý |
| Povrch klobouku | šedohnědý, slizký | olivově zelený, hedvábně vláknitý |
| Stanoviště | komposty, pole, hnojená místa | listnatý les, mykorhiza s duby a buky |
| Jedlost | jedlá, průměrná | smrtelně jedovatá |
Jedlost a kulinární využití
Vzhledem k riziku záměny se smrtelně jedovatými muchomůrkami tenhle druh začátečníkům nedoporučujeme sbírat vůbec. Zisk je malý — průměrně chutnající houba — a cena chyby je nejvyšší možná. Pokud ho sbíráš, drž se pravidla: žádnou plodnici s bílými lupeny nebereš, ani kdyby všechno ostatní sedělo, a každý nález ověříš výtrusným otiskem doma před zpracováním.
Sbírej jen plodnice s už rozvinutým kloboukem a zřetelně růžovými lupeny, a vždycky celou houbu i s bází, aby byla pochva vidět. Nikdy nekrájej v lese třeň u země — přijdeš tím právě o tu část, kterou potřebuješ vidět.
Plodnice starší dvou tří dnů jsou rozbředlé a k jídlu se nehodí.
Sušení, mražení a uchování
Slizkou pokožku klobouku stáhni, jde to snadno od okraje. Čisti kartáčem nasucho, mytí houbu zbytečně nasytí vodou.
Na sušení se druh hodí špatně — obsahuje hodně vody, schne pomalu a výsledek je bez aroma. Když už, krájej na plátky 3–4 mm a suš při 45–50 °C.
Mražení až po předchozím orestování; syrová zmražená plodnice se po rozmrazení promění v kaši.
Na nakládání se nehodí, měkká dužnina se v nálevu rozpadne.
Jak Závojnatka šafránová najít
Vyraz dva až čtyři dny po vydatném teplém dešti; druh reaguje rychleji než mykorhizní lesní houby.
Houby jsou velké a nápadně světlé, takže se hledají snadno i z dálky — problém není najít je, ale bezpečně určit.
Nejsilnější růst bývá v srpnu a září, kdy je půda ještě teplá a přijdou první vydatné deště.
Lidové názvy
Časté dotazy — Závojnatka šafránová
Kdy roste závojnatka šafránová?
Hlavní sezona připadá na období od května do října. Přesný začátek i konec se ale každý rok posouvá podle počasí — plodnice vyrážejí zhruba 5–10 dní po vydatném dešti, když teploty neklesnou pod 10 °C.
Kde roste závojnatka šafránová?
Na rozdíl od většiny hub netvoří mykorhizu se stromy — je to rozkladač, který žije z organického materiálu v půdě. Proto ho najdeš úplně jinde než klasické lesní houby. Roste na hnojených a živinami bohatých místech: na kompostech, hnojištích, zbytcích slámy a siláže, na polích po sklizni, na zoraných okrajích, v zahradách, sadech, parcích, na travnatých plochách u silnic a na navážkách zeminy. Občas i na okrajích lesa tam, kde se hromadí organický odpad. Je hojná po celé republice od nížin až do podhůří, nejvíc v zemědělské krajině. Sezona trvá od května do října s vrcholem v pozdním létě a časném podzimu, po teplých vydatných deštích. Plodnice vyrůstají rychle a stejně rychle stárnou — během dvou tří dnů se z vajíčka stane rozložený klobouk a za další dva dny je houba rozteklá. Po vydatném srpnovém nebo zářijovém dešti se vyplatí zkontrolovat známé místo hned druhý až třetí den.
Je závojnatka šafránová jedlá?
V našem atlasu je závojnatka šafránová vedená jako jedlá. Závojnatka šafránová je jedlá, ale chuťově průměrná. Dužnina je měkká, vodnatá a po tepelné úpravě zůstává trochu kluzká; výraznou houbovou chuť nemá. Hodí se do směsí, do polévek a do houbových nádivek, kde ji doplní výraznější druhy. Vzhledem k riziku záměny se smrtelně jedovatými muchomůrkami tenhle druh začátečníkům nedoporučujeme sbírat vůbec. Zisk je malý — průměrně chutnající houba — a cena chyby je nejvyšší možná. Pokud ho sbíráš, drž se pravidla: žádnou plodnici s bílými lupeny nebereš, ani kdyby všechno ostatní sedělo, a každý nález ověříš výtrusným otiskem doma před zpracováním. Sbírej jen plodnice s už rozvinutým kloboukem a zřetelně růžovými lupeny, a vždycky celou houbu i s bází, aby byla pochva vidět. Nikdy nekrájej v lese třeň u země — přijdeš tím právě o tu část, kterou potřebuješ vidět. Plodnice starší dvou tří dnů jsou rozbředlé a k jídlu se nehodí.
S čím si lze splést závojnatku šafránovou?
Muchomůrka zelená (Amanita phalloides), muchomůrka jízlivá (Amanita virosa) a muchomůrka jarní (Amanita verna) — všechny smrtelně jedovaté. Sdílejí se závojnatkou blanitou pochvu na bázi třeně a bílé lupeny v mladém stavu. Rozlišuj vždy dvěma nezávislými znaky současně: Prsten. Muchomůrky mají na třeni bílý blanitý prsten. Závojnatka prsten nemá nikdy. Pozor, u starých muchomůrek může prsten odpadnout, takže tento znak nikdy nepoužívej sám. Lupeny a výtrusný prach. Muchomůrka má lupeny bílé po celý život a bílý výtrusný prach. Závojnatka má lupeny dospělé plodnice masově růžové a výtrusný otisk růžový. Otisk na tmavém papíře je nejspolehlivější rozhodnutí. Když plodnice ještě nemá vybarvené lupeny, prostě ji nesbírej. Ve stadiu vajíčka nebo mladého klobouku s bílými lupeny se závojnatka od smrtelné muchomůrky bezpečně odlišit nedá. Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens) — jedlá po tepelné úpravě, ale má prsten, hlízovitou bázi bez volné pochvy a dužninu, která na řezu a v místech okusu červená. Závojnatka se na řezu nemění. Kukmák bělovlnný (Volvariella bombycina) — příbuzný druh s růžovými lupeny a pochvou, ale roste na dřevě, hlavně na jilmech a javorech, a klobouk má hedvábně bíle plstnatý. Jedlý. Štítovky (rod Pluteus) — mají rovněž volné růžové lupeny a růžový výtrusný prach, ale nemají pochvu a rostou na dřevě nebo na pilinách. Nejedlé až jedlé, záměna není nebezpečná. Žampiony (rod Agaricus) — lupeny přecházejí z růžové do čokoládově hnědé až černé, výtrusný prach je tmavě hnědý, a mají prsten. Pochvu nemají.
Popisy v atlasu vycházejí z dostupné literatury a průběžně je zpřesňujeme. Slouží jako vodítko, ne jako záruka správného určení — u hub platí bez výjimky, že co bezpečně nepoznáš, to nesbírej a nejez. Při podezření na otravu volej Toxikologické informační středisko Praha, 224 919 293 (nepřetržitě).